Ve stínu hvězd

11 Kapitola

Den po výzvě si Harry přísahal, že už nikdy znovu nepoužije nedokončený vynález.

Vzbudil se jen aby zjistil, že je díky bolavým svalům téměř paralyzovaný. Se zatnutými zuby se mu povedlo se postavit a zkontrolovat si tělo. Byl pokrytý hnusnými pohmožděninami a dokonce nějakými hlubšími ranami.

Vypadá to, že jeho štít sice odrazí útoky, ale nějak je část té síly stále přenesena na jeho tělo. Tam, kde ho předchozí den trefily kulky, měl teď kulaté modré pohmožděniny, které bolely jako peklo, ale alespoň nebyly smrtelné.

Proklel Riddlea, že mu nedal dost času, aby svůj štít otestoval a vylepšil. Zrovna se znovu opatrně oblékal, když uslyšel, jak někdo vešel do obchodu.

„Pro dnešek mám zavřeno,“ zaječel Harry.

„Nejsem tu abych něco kupoval, pane Pottere, na slovíčko, jestli byste byl tak hodný?“

Harry tiše zasténal, když poznal ten hlas a pomalu došel dopředu. „Pane Malfoy,“ začal, marně se snažíc nedat najevo podráždění, „prosím řekněte mi, že váš syn zase nepobíhá kolem sám.“

Luciusovy rty se ztenčily v nespokojenosti nad vtípkem. „Buďte ujištěn, že je pro tuto chvíli v bezpečí. Ne, jsem tu, protože si můj lord vyžádal vaší přítomnosti.“

„Oh, co to-… Nebyl to ani den, řekněte mu, ať mi dá zatracenou přestávku!“

K Luciusovi cti budiž řečeno, že na Harryho pobouření ani nezareagoval.

„Myslím to vážně, řekněte mu, že přijdu zítra, ale ne teď.“

„To se bojím, že nemohu odejít,“ odpověděl Malfoy a udělal několik dalších kroků do obchodu. Podíval se na velkou dřevěnou krabici a zjevně zvažoval, jestli se posadit nebo ne, a pak se rozhodl proti, když uviděl prach na povrchu.

Harry na něj zíral. „To si ze mě musíte dělat srandu.“

Mohl vidět, jak Malfoyovy oči ožily s odhodlanou záští. Harry uvažoval, jestli se jeho otravování stalo mezi Voldemortovo stoupenci novým sportem.

Harry chtěl sám sebe přesvědčit, že to bylo v pořádku; Lucius tam mohl stát celý den, jestli chtěl, ale nesnášel, když ho někdo sledoval a jistě jako peklo nepůjde zase spát, když byl v jeho domě cizinec.

„Nemůžu pracovat, když mi někdo dýchá za krk.“

Lucius jen lehce pokrčil rameny. „Mohl byste mi nabídnout nějaký čaj.“

Co bylo s tou rodinou špatně?

„Co takhle horkou čokoládu, váš syn jí předtím zoufale chtěl. Ah, ptáte se proč jsem mu jí nedal? No, byl jsem trochu zaneprázdněný pokoušením se udržet ho naživu,“ zasyčel Harry naštvaně a vyřítil se ven, i když jeho bolavé tělo protestovalo proti rychlým pohybům.

Nebylo to tak,že by se chtěl s Riddlem setkat další den, takže to stejně tak může mít za sebou.

.

Remus Lupin a Sirius Black se znali velmi dlouhou dobu.

To nejnepravděpodobnější přátelství mezi bohatým populárním dítětem a jedním tichým v otrhaném oblečení, se ukázalo jedinou věcí, se kterou mohli během svého života počítat. Ve spoustě věcí byly jejich osobnosti naprosté protiklady, ale také přivedli k dokonalosti bezchybnou synchronizaci mezi sebou navzájem.

To byl důvod, proč oba najednou zastavili, když zpoza rohu uslyšeli hlas lorda Brumbála. Normálně by šli dál a ihned ho pozdravili, ale něco jim řeklo, aby se drželi z dohledu.

„…slyšel, že jsi ho nejen našel, ale také jsi nás několik let nekontaktoval,“ zašeptal neznámý hlas naléhavě.

„No tak, no tak, lorde Brousku, není důvod zneklidňovat spolek. Chlapec stěží představoval nějakou hrozbu,“ odpověděl Brumbál svým uklidňujícím stylem.

„A to je přesně proč by bylo lepší jednat předtím, ne teď, když zjevně přebírá Londýn jen s hrstí lidí!“

„Byly tu ostatní aspekty, které jsem musel vzít v potaz. To ani nezmiňuji, že by to byl vážný risk, jednat podle chvilkového nápadu. Nejdřív muselo dojít k jistým okolnostem.“

„Takže k těm teď došlo? Nicméně nějak nedokážu vidět, že by to fungovalo. Speciálně jsi nám říkal, že ho máš pod kontrolou. Mysleli jsme, že se přidal k tvojí skupině, ne že si tu kolem volně pobíhá a vytváří bůh ví co!“

„Je to jen chlapec a k tomu ztracená generace! Ujišťuji tě, že jeho přežití je založeno jen na čirém štěstí,“ uklidňoval ho Brumbál.

Ale Brousek nebyl ani v nejmenším přesvědčený. „Všichni ostatní z té proklaté rodiny ten den zemřeli, nebylo v tom žádné štěstí, když unikl těm plamenům a zmizel! Navíc, zná svoje skutečné jméno, zjevně si toho pamatuje už příliš moc.“

„Nevypadal, že by mě vůbec poznal, Brousku! Ještě k tomu aby si vytvořil spojení mezi mnou a spolkem,“ namítal Brumbál.

„Tyhle průtahy okamžitě skončí, Brumbále! Obětovali jsme příliš moc, než aby to nějaké dítě zničilo. On musí zemřít. Řekni jednomu ze svých-…“

Brumbál ho pevně přerušil. „Ne. Rozhodně neřeknu. Představoval by přesně tu samou hrozbu, co teď představuje to dítě. Musíme to udělat, aniž by do toho byl zahrnutý kdokoliv jiný.“

Na chvíli byli zticha, než to Brousek uznal. „Dobře tedy. Budu se tedy těšit, až ho dnes odpoledne potkám.“

Oba tiše zmizeli z chodby.

Sirius a Remus se na sebe podívali, oba vidíc v očích toho druhého ten samý šok.

„Err…Myslíš, že je tu kolem běhá další dítě a přebírá město?“ zeptal se Sirius nesvůj.

„Bojím se, že ta pravděpodobnost je neexistující.“

Stáli jako zakořenění na tom místě za rohem dlouhou dobu, ani jeden z nich neříkajíc ani slovo, ale přesto si myslíc to samé.

Na několik nádherných let měli všechno, co by si mohli přát. Skupina fénix byla jejich milovaná rodina, Brumbál jejich hluboce respektovaný lord a Harry jejich drahý přítel - o kterém smýšleli téměř jako o svém vlastním dítěti.

Byl čas si vybrat.

.

„Ah, Harry, jsem tak rád, že jsi mohl přijít.“

Voldemort seděl ve svém křesle jako vždycky, křeslo naproti bylo momentálně obsazeno Snapem.

„Rád bych ti představil Severuse Snapea, on…dohlíží… na Brumbálovo chování.“

Snape si okamžitě stoupnul a potřásl Harrymu rukou, aniž by jen mrkl. Harry se rozhodl, že ten muž byl neuvěřitelně dobrý herec.

„Tím myslíš, že je špion?“ zeptal se Harry, když si připomněl, že se musí chovat, jako kdyby Snapea nikdy nepotkal.

„Prosím, Harry, takové zlomyslné slovo. Severus mi pouze…nahlašuje jisté události.“

„Můj lord mi poskytl informaci, že ty a lord fénix máte nedokončený obchod,“ řekl Snape úsečně, „udělám co mohu, abych o této záležitosti získal víc informací.“

Harry si odfrkl. „On je ten jediný, kdo má nedokončený obchod, nevzpomínám si, že bych udělal něco, co by si zasloužilo jeho…pozornost.“

„Slyšel jsem, že jsi odmítl jeho nabídku přidat se k jeho skupině,“ podotknul Snape.

Harry se zamračil. Oba věděli, že Brumbál chtěl Harryho s největší pravděpodobností zabít kvůli tomu, co se stalo v minulosti, a zatímco Voldemort už pravděpodobně došel k tomu samému závěru, Snape nemohl dost dobře odhalit, že o tom Harry něco věděl. Místo toho si Snape vybral přijít s dalším možným důvodem pro Brumbálovo chování.

„To jsem odmítl,“ přiznal Harry, „ale on vypadal velmi přijímavě a chápavě.“

„Lordi neberou taková odmítnutí zlehka,“ pokračoval Snape a Harry si nebyl jistý, jestli stále mluví o Brumbálovi, nebo o muži, co seděl v tom samém pokoji.

„Jak můžeš špehovat na Brumbála, aniž by něco podezříval?“ zeptal se Harry, i když už znal odpověď.

„Před chaosem žil v té samé vesnici jako Brumbál,“ vysvětlil Riddle. Harry si povšiml, že bezstarostně zapomněl zmínit, že tam žil také.

Severus kývl. „Nechal jsem ho věřit, že tu jsem pouze abych se znovu setkal se starým přítelem.“

A že nemáš tušení, co se skutečně stalo mým rodičům, přidal Harry v duchu.

„Ale já jsem tě se ve skutečnosti zavolal kvůli tomuhle,“ řekl Riddle a zvedl kus papíru.

„Skvělý, další dopis. Doufám že tenhle není pro mě.“

„No, tentokrát alespoň poznal předmět; učí se rychle,“ zazubil se Riddle Snapeovým směrem.

Pak na Snapea mávl propouštěcím stylem a Snape se lehce uklonil, než je nechal o samotě.

Harry se na Voldemort nesouhlasně podíval.

„Co?“ zeptal se Riddle nevinně.

„On se uklání? Vážně?“

„Všichni moji stoupenci se uklání, pošetilé dítě.“

No, já se jistě jako peklo nikd-… počkat, kdy jsem se rozhodl přidat? Harry si povzdechl, naštvaný sám na sebe.

„Co je to tentokrát?“ zeptal se Riddlea, aby se rozptýlil.

„Pozvánka od celkem dobře známého lorda, abychom se zúčastnili jeho bálu.“

Harry mrknul. „Jeho co?“

Riddle vzhlédnul od dopisu a zamračil se na něj. „Drží bál.“

„A ty držíš dopis,“ poznamenal Harry.

Riddle na něj ohromeně zíral - Harry si ten výraz celkem užíval - než se začal smát.

„Ah, ano, ty nebudeš vědět, co to je, že? Chudák malá ztracená generace.“

Harry na něj zlostně koukal, ale nic neřekl. Během chaosu nikdy neviděl důvod proč se učit staré výrazy a zvyky, ale teď, když se civilizace pomalu vracela, začal podezřívat, že se veteráni pokusí udělat všechno pro to, aby je znovu vzkřísili.

„Možná bys měl někdy zkusit přečíst si místo vědecké knížky slovník,“ navrhnul Riddle, který si zjevně užíval Harryho nedostatek vědomostí.

„To jsem zkusil. Bylo to nudné.“

Riddle se zakřenil, ale k Harryho úlevě začal vysvětlovat.

„Bál je sociální sešlost vybrané skupiny lidí. V minulých stoletích byly často hostovány aristokraty. Bály jsou místem pro politické intrikaření a všeobecné klepy, stejně jako formální tancování.“

„Počkej vteřinku…Ty mi říkáš, že jsi byl pozvaný tancovat?“ přerušil ho Harry. Nemohl si pomoct a zakřenil se nad směšností toho všeho.

„My.“

„Huh?“

„My jsme byli pozvaní tancovat.“

Harrymu zabralo několik vteřin, než zpracoval, co Riddle právě řekl.

„Oni tam chtějí mě? Oh, počkat…prosím, neříkej mi, že jsem dostal jeden z těhlech dopisů a znovu to neviděl! Pokud tam venku někdo další čeká, aby mě zmlátil, protože jsem si nepřečetl jejich hloupý-…“

„Uklidni se, dopis přinesli jen mě, ale tebe v něm specificky zmínili. Hádám že si užili tvé představení, ale nestojíš jim za to, aby ti poslali osobní pozvánku.“

Harry zamručel, ani v nejmenším uražený.

„Pořád si myslím, že jsou ty kusy papíru absurdní. Chci říct, někdo musí za tím lordem jet a říct mu o té výzvě a pak jet celou cestu zase zpátky, jen aby ti hned další den dali tohle?“

„Jak už jsem řekl; je to tradice. Popravdě, nejsem si jistý, jestli mi to poslali aby urazili můj věk, nebo aby mi ukázali svůj respekt.“

To bylo podruhé, kdy Riddle zmínil svůj poměrně nízký věk a nedostatek respektu od starších lordů. Začal uvažovat, jestli to vážně představovalo větší problém, než čekal.

„Takže, znamená to, že jsi oficiálně povýšil v jejich žebříčku lordů?“

„Ne doopravdy, věřím, že se pouze chtějí ujistit, že pro ně nejsem hrozbou.“

„A jsi?“

Riddle zlověstně zamručel. „Kdo ví?“

„No, kontroluješ dobrou část Londýna - alespoň neoficiálně.“

„A až bude náš drahý přítel Brumbál pryč, bude to celý Londýn. Tou dobou už budou mocní lordi v zemi víc než jen trochu znepokojení.“

Harry podezřívavě narovnal oči. „Co přesně se skupinou fénix plánuješ?“

Riddle si teatrálně povzdechl. „Víš, bylo by to tak jednoduché, kdybys mohl prostě-…“

„Ne, já jednoduše nevyhodím jejich velitelství do povětří,“ přerušil ho Harry.

Riddle neměl ani tu slušnost vypadat omluvně.

„Ah, ano, tvoji přátelé.“

Jen nadzvedl obočí na Harryho smrtící pohled.

„Uvědomuješ si, že bych tě mohl prostě donutit,“ pokračoval výhrůžně.

„Rád bych viděl, jak se o to pokusíš,“ odpověděl Harry, hrdý že zněl mnohem sebejistěji, než se ve skutečnosti cítil.

Navzájem na sebe zírali, oba vzpomínajíc co se stalo posledně, když se Riddle pokusil Harryho k něčemu přinutit, než se Harry složil do prázdného křesla.

„Podívej…Já vím, že mě vidíš jen jako nástroj k dosažení jakéhokoli bláznivého plánu, který máš ve svém ještě bláznivějším mozku, a víš co? To je pro mě vlastně tak nějak v pořádku. Alespoň tak vím, do čeho se dostávám. Ale já nebudu nečině stát, zatímco ubližuješ lidem, na kterých mi záleží, takže zapomeň jakýkoli násilný plán, který máš pro skupinu fénix, a vydej se diplomatičtější cestou, nebo ta barva bude jediná věc, kterou jsi ode mě mohl použít.“

„Ano, ano. Měl jsem pocit, že to řekneš,“ řekl Riddle popuzeně.

„Ty máš pocity?“ poznamenal Harry nevěřícně, ale Riddle ho ignoroval.

„Nemusíš si o své kamarádíčky dělat starosti, můj ‚diplomatičtější‘ plán už byl uveden do pohybu. Nepřeji si bojovat válku naplno s polovinou Londýna. Navíc, budu potřebovat někoho, aby vedl město a rozhodně pro tu práci nechci Popletala.“

„Co tím myslíš, vést Londýn? Kdo ho povede?“ zeptal se Harry znepokojeně.

Riddle se demonstrativně otočil pryč od Harryho a nalil si pití.

„Hádej.“

„Riddle! Já nejsem v náladě na tvoje hry! Kdo chceš aby vedl Londýn?“

Lord mu střelil mírně pohoršený pohled. „Na génia jsi jistě pomalý při chápání jistých věcí, že ano, Harry. Fajn, dám ti nápovědu, pokud uděláš něco na oplátku, to je jen fér, ne?“

„Už jsem ti dal dobrou část Londýna, co víc chceš?“

Riddle si pomalu usrkl ze skleničky.

„Svlékni se.“

„Pardon?!“

Riddle si pobaveně odfrkl. „Ne takhle, ty idiote. Tvoje vlasy vypadají jako kdyby sis je nikdy v životě neumyl a ve tvém oblečení je víc děr než látky. A mám problém říct jakou máš barvu kůže pod vší tou špínou. Narcissa pro tebe v sousedním pokoji připravila koupel, kterou si dáš teď a svoje oblečení necháš tady.“

Harry na něj vyjeveně zíral.

Jestli si myslíš, že se před tebou svlíknu, tak se pořádně pleteš.“

„Proč, Harry, můžeš být ztracená generace, ale teď jsi dospělý, neříkej mi, že se stydíš?“ škádlil ho Riddle.

Harryho dech se nedobrovolně zaseknul a jeho tělo ztuhlo. Náhle se zvedl a toporně zamířil ke dveřím, kde se zastavil a otočil na Riddlea.

„Dám si tvojí pitomou koupel, ale potom očekávám nějaké odpovědi. Oh, a jestli budeš pryč, až se vrátím, tak přísahám že tohle místo vyhodím do povětří.“

„Myslel jsem, že máš rád hostinského?“ zašklebil se Riddle.

Harry za zavřenými dveřmi téměř zkolaboval. To bylo…těsné.

Sevřené svaly, nepravidelné dýchání a pádící srdce…Kdyby musel hádat, jeho symptomy ukazovaly přímo na panický záchvat. Otázkou bylo, proč?

Nikdy se kolem ostatních lidí necítil pohodně, ale Riddle vyzvedl jeho neklid na úplně novou úroveň. Ale nebyl to ten samý neklid, který Harry cítil, když byl okolo někoho, jako je Popletal, nebo Brumbál. S nimi se Harry cítil téměř trochu znechucený jejich přítomností, ale Voldemort? Vypadalo to, že zažil nával adrenalinu kdykoliv byl poblíž toho muže. Harry jednou četl, že se lidé mohou stát závislými na vysoce nebezpečných sportech, znamenalo to…?

Harry s vervou zakroutil hlavou. Tím směrem odmítl byť jen uvažovat.

Dal se dohromady a otevřel sousední dveře. Uprostřed jinak prázdného pokoje stála velká dřevěná vana plná horké vody. Harrymu zabralo jen zlomek vteřiny identifikovat ženu jako Dracovu matku. S jejími blonďatými vlasy a světlou pokožkou vypadala Narcissa - tak jako zbytek Malfoyů - v takovém opotřebovaném hostinci nemístně.

„Támhle na podlaze jsem nechala ti nechala nové oblečení. Můj lord na tebe laskavě naléhá, abys je nosil.“

S tím nechala Narcissa Harryho o samotě.

Harry si povzdechl a podezřívavě se přiblížil k vaně. Sám se myl jen když už se zápach stal příliš dominantním. Ale i pak nepoužil o moc víc vody, než mokrý ručník.

Nelíbilo se mu, jak ho Riddle donutil koupel použít, ale nebyl natolik hloupý, aby propásl takový přepych.

Opatrně se zbavil oblečení a vlezl si do vany. Horká voda udělal jeho otlučenému tělu divy. Na okamžik blaženě zavřel oči, než se začal drhnout. Nedá Riddleovi to zadostiučinění, že by mu dal znát, že si to ve skutečnosti užil.

O několik dlouhých minut později nabrala voda hnědavou barvu a Harry se rozhodl, že by bylo kontraproduktivní, kdyby v ní ještě o něco déle zůstal.

Oblečení mu padlo překvapivě dobře. Pro Harryho to byl zvláštní pocit, protože byl zvyklý na vrstvy příliš velkého oblečení. Oblečení nebylo nové, ale rozhodně bylo v lepším stavu, než to co měl předtím. Harry se stejně rozhodl nechat si svoje staré boty a bundu.

Když vyšel z pokoje, uslyšel zespoda přicházet Riddleův hlas. Přešel ke schodišti a podíval se dolů.

„…a tohle je seznam menších skupin, o kterých jsem vám říkal, můj lorde. Mělo by jim být povoleno zůstat nezávislé, nebo bych měl trvat na sloučení?“

Harry viděl Popletala podávat Voldemortovi několik stohů papíru. Pokusil se přečíst Popletalův výraz, a byl překvapený, když nemohl najít žádnou zlobu, nebo neochotu. Namísto toho Popletal vypadal téměř vzrušený a vyzařoval to uspokojení, které vychází z toho, když má někdo plno práce.

„Je mi to jedno, dokud si nad nimi všemi udržíte pevnou kontrolu. Pokud je to jednodušší se sloučením…“

„Ne, ne, můj lorde! Vůbec ne, dokážu je v pohodě zvládnout. Jen jsem chtěl-…“

„To bude všechno, Popletale,“ propustil ho Riddle. Zněl znuděně a ani se na Popletala nepodíval, když se ukláněl - mnohem hlouběji než Snape - a urychleně opustil hostinec.

Když vzhlédl od papírů a jeho oči se setkaly a těmi Harryho, vyšel po schodech nahoru.

„Hmm…“ udělal, zatímco ho hodnotil.

Harry se pod intenzivním pohledem zavrtěl.

„Co?!“ zasyčel.

„Lepší,“ okomentoval Riddle a vešel zpátky do svého pokoje.

Harry naštvaně zafuněl a následoval ho. Mohl by přísahat, že si slyšel Riddlea zamumlat pod vousy „mnohem lepší.“

„Popletal vypadal šťastně,“ začal, zatímco ho Riddle dál ignoroval.

„Samozřejmě, že je.“

„Jak jsi to dokázal jen za jeden den?“

„Tím že jsem já.“

Harry se nedokázal ubránit smíchu nad čirou troufalostí toho muže.

To konečně Riddlea donutilo vzhlédnout. „Je tu něco zábavného, Harry?“

„Ty,“ pokrčil Harry rameny.

Riddle vypadal pobaveně a uraženě najednou. „Byl jsem popsán spoustou rozdílných slov, ale pochybuji, že ‚zábavný‘ bylo kdy jedno z nich.“

Harry znovu pokrčil rameny a bez pozvání si nalil sklenici vody.

„Dlužíš mi nápovědu, Riddle.“

„Ah, ano… Nech mě přemýšlet…Lupin.“

Harry se celý poprskal vodou.

„C- To není nápověda!“

„S tvojí tvrdou hlavou by jsme tu byli ještě zítra.“

„Ty chceš aby Remus-… Rozhodně ne! Na to zapomeň, Riddle! Okamžitě si to dostaň z hlavy!“

„No, jeho kamarádíček mu může taky pomoct, když bude chtít.“

To bylo lepší a lepší. Harry si ani nevšiml, kdy v protestu vyskočil na nohy.

„Sirius? On- Počkat, jak o něm vůbec víš?“

„Je to jeden z nejlepších bojovníků, co skupina fénix má, samozřejmě, že jsem o něm slyšel.“

„Ale- oni- já-…“ prskal Harry.

Riddle si povzdechl. „Mohl by ses uklidnit? Jen přemýšlej. Nemůžeme proti skupině fénix vyhrát ve fyzickém boji, ale to nepotřebujeme. Lupin už je mezi skupinou vysoce respektovaný, změna síly projde prakticky nepovšimnutá.“

Harry cítil silnou potřebu bránit svoje přátele.

„Není absolutně žádný způsob, že by Remus a Sirius nějak zradili svého lorda! Jsou laskaví a loajální a-…“

„…a to je přesně proč to udělají.“

„Nedáváš žádný smysl! Mluvil jsi o tom s nimi? Přísahám, že jestli-…“

„To ani nepotřebuji, ty génie. Řekl jsem ti to; plán už je uvedený do pohybu, bez toho, aniž bych cokoliv udělal. Ty už jsi udělal veškerou práci,“ usmál se Riddle samolibě, sám se sebou spokojený.

„Já?! Já jsem se je snažil z tohohle chaosu udržet, já jsem nic neudělal!“

„Existuješ.“

Přemožený, padl Harry nazpět na židli. „To je tvoje odpověď na všechno, že ano?“

„Považuj to za mou nápovědu. Ty existuješ, Brumbál existuje, přijď na zbytek.“

„Vážně nevidím, k čemu se dostáváš.“

„Zákony fyziky nejsou jediná věc, se kterou můžeš manipulovat, Harry. Kdybys věděl, kam se podívat, zjistil bys, že lidská povaha je mnohem silnější, než cokoli, s čím by tvoje věda mohla přijít. Jediné co musíš udělat, je předvídat jejich činy a podle toho jednat.“

„To je přesně to, co jsem čekal, že by řekl manipulativní bastard, ale já takový nejsem,“ namítl Harry.

Riddle se temně zasmál. „Oh ne, Harry, ty jsi ve skutečnosti mnohem horší, než já.“

Nad tím Harry zůstal naprosto neschopný slova.

„No, alespoň bys byl, ale vypadá to, že nemáš žádné tušení o tom, co děláš…Jen chvilku počkej a tvoji přátelé ti ukáží, jak moc přesně může tvoje existence změnit chování ostatních lidí.“

Harry popuzeně vyhodil rukce do vzduchu.

„Ano, existuji, omlouvám se, dobře? Mohl bys mi to přestat takhle otírat do obličeje?“

„Ty jsi beznadějný,“ prohlásil Riddle, a zněl lehce ohromeně, „ale znovu uhýbáme od tématu.“

Zamával před Harrym dopisem.

„Týden.“

„Huh?“

„Abychom dorazili včas, musíme vyrazit koncem tohoto týdne. Máš 6 dní na to, abys mi dal řádnou odpověď.

Harry se téměř zeptal, jakou odpověď myslel, ale pokud měl být sám k sobě upřímný, už to věděl. Riddle mu dal ultimátum, aby se rozhodl, jestli se k němu chce přidat. Pokud by s nimi šel, nebude možnost se otočil zpět.

„Ty chceš přebrat Londýn za týden?“

„Myslím, že to nezabere víc, než pár dní. Vlastně, Severus si byl celkem jistý, že to začne dneska.“

„Začne? Co začne? Přestaň mluvit v hádankách, Riddle!“

„Běž domů, Harry. Brzy uvidíš, co jsem myslel. Doufám, že jsi ozbrojený?“

„Ozbrojený? Err-…“ Harry si zkontroloval bundu. Pořád měl štít s malým zbytkem energie, stejně jako generátor bolesti, který použil na Riddlea. Také tam byla kouřová bomba a dvě malé výbušné.

Vážně měl z téhle situace špatný pocit. Nicméně tam nebylo nic, co by mohl s tím mohl udělat. Riddle vypadl odhodlaný mu nic víc neříct a Harry rozhodně nechtěl zůstat déle, než musel.

Obezřetně, jeho špatný pocit sílil každým krokem, zamířil ke dveřím. Ohlédl se. Riddle studoval papíry, co mu přinesl Popletal.

„Hezký den,“ zamumlal Riddle, aniž by z papírů zvednul oči.

To je to, pomyslel si Harry poté, co za sebou zavřel oči. Pokud mu Riddle přál hezký den, stane se brzy něco absolutně děsivého.

Vyšel z hostince. Studený vítr ho rozechvěl a on si slíbil, že jakmile se dostane domů, převlíkne se zpátky do svých vrstev příliš velkého oblečení. Možná mu nepřidávalo na kráse, ale alespoň bylo teplejší.

Jeho skličující pocit nezmizel, aniž by záleželo, jak moc se na to snažil nemyslet. Pokusil se sám sebe přesvědčit - přestože všechno bylo daleko od toho být fajn - že minulý týden byl ve špatných situacích celou dobu. Vážně, co bylo nejhorší věcí, co by se mohlo stát?

„Harry, můj chlapče!“

Harry vyděšeně ztuhnul. Z boční ulice k němu nemířil nikdo jiný, než lord fénix, který se na něj přívětivě usmíval.

„Přeji ti úžasný den, milý chlapče! Takové potěšení tě znovu vidět, Sirius a Remus prostě nepřestanou vykládat o tvých mnohých talentech. Řekni, dal by sis se mnou šálek horkého čaje? Tohle počasí vážně doléhá na můj starý věk, a já jsem doufal, že bych měl nějakou společnost.“

Brumbál se na něj plný očekávání usmál.

Riddle, ten bastard. Vážně Harryho poslal přímo Brumbálovi do náruče bez jakéhokoliv varování - nebo plánu, co se toho týče.

Alespoň si mohl být jistý, že někdo věděl, kde bude, v případě, že by věci s Brumbálem šly špatně.

Když se zváží, že ten někdo je Riddle, Harry si nebyl jistý, jestli to nakonec je taková dobrá věc.