Ve stínu hvězd

33 Kapitola

„S tímhle jsem nesouhlasil!“ vykřikl Harry, zatímco se zběsile snažil vykroutit z Riddleova sevření.

Ten zatracený bastard se jen zasmál, zatímco dále pracoval na knoflících Harryho kalhot. „Jen jsi ve fázi popírání. To přejde.“

„Hovno přejde!“ popřel to Harry rozhořčeně. „Napálils mě!“

Přestal se hlídat jen na jednu vteřinu. Jednu vteřinu! Ten zatracený bastard! On jen po Harryho epizodě vypadal tak…téměř zranitelně. Jak se opovažuje toho takhle využít!

Chystal se ještě víc protestovat, ale Riddleova ruka mu začala skrz kalhoty třít penis a Harryho hlava sebou z těch příjemných šoků, které mu to jednání vysílalo do celého těla, praštila zpátky na gauč.

„Dělal jsi alespoň tohle, doufám?“ zeptal se ho Riddle pobaveně.

„Byl jsem…perfektně zdravý teenager… Máme… ráno záležitosti,“ odpověděl Harry, který se soustředil na to, aby měl vyrovnané dýchání.

„Hmm,“ udělal Riddle aniž by přestal s tím, co dělal. „Nějaké záležitosti poslední dobou?“

„Proč?“

„Přemýšlel jsi o mě?“ škádlil ho Riddle a Harryho obličej nabyl rudé barvy.

„Hovno jsem přemýšlel!“

„Oh, jsem poctěn!“

„Řekl jsem, že ne!“ protestoval.

„Tak to hádám, že je na mě abych ten fakt změnil, že?“

Riddleovi se povedlo uvolnit mu kalhoty a teď za ně popotahoval. Proces byl zpomalen tím, že měl k dispozici jen jednu ruku, a tím, že se od něj Harry kroutil pryč.

V tuhle chvíli už byla Harryho zastřená mysl schopná zpracoval situaci, ve které byl, a lehce panikařil. Odstrčil by Riddlea pryč, ale jeho ruce byly bohužel pevně zabezpečené nad jeho hlavou.

Riddle vypadal, že jeho zbytečný odpor shledával vysoce zábavným. „Přestaň sebou mlít, dítě.“

„Jo, mohli bychom se vrátit zpátky k plánování vraždění? Myslím, že to je trochu víc podle mého gusta,“ vydechl Harry nervózně.

A o hodně méně děsivé.

„Myslím, že máme hodinu navíc.“

„Průměrná doba pohlavního styku je sotva nad 5 minut, na co do prdele plánuješ hodinu?“

Riddle dočasně přestal v tahání a prázdně na něj zíral.

„Co?“ utrhl se Harry nabručeně, „Čtu.“

Riddle se zasmál a pokračoval ve své činnosti a konečně ho osvobodil od kalhot. „Oh, nic. Jen se velmi snažím necítit se uražený protože si o mě myslíš, že jsem průměrný.“

Položil ruku na lem Harryho spodků a Harry zdvojnásobil své snažení. „Woah, dobře dobře, přestaň! Přestávka!“

„Vážně nechápu proč toho tolik naděláš. Zapomněl jsi, že už jsem to všechno viděl.“

Harryho celé tělo ztuhlo děsem, když si uvědomil, že Riddle mluvil o jeho miminkovských dnech. „Ew. To je…ew! Potřebuješ pomoc, Riddle, vážně.“

Riddle protočil oči. „Bylo mi jedenáct. Nedělej si starosti, i já jsem byl jednou nevinný.“

Popadl jeho spodky pevněji.

„Řekl jsem přestávka!“ zaječel Harry v panice.

Riddle si povzdechl a pustil je. Oba chvíli zírali na Harryho spodky, než Riddle vzhlédl. „Příliš o tomhle přemýšlíš.“

„Přemýšlení je to co dělám.“

„Hmm,“ ušklíbl se Riddle. „No, naštěstí pro tebe vím, jak tě rozptýlit.“

Ještě víc se ohnul a znovu získal Harryho rty. Navzdory Harryho nejlepší snaze zůstat soustředěný, se jeho mysl znovu zamlžila z čistého náporu pocitů. Otřásl se, jak se jeho teď úplně nahé nohy otřely o Riddlea.

Jeho oči se prudce otevřely, když si uvědomil, že Riddle uspěl i ve stahování jeho spodků. Úskočný bastard.

„Není fér,“ oddechoval.

Riddle vůbec nevypadal omluvně. „V lásce a ve válce je dovolen všechno.“

Harry se zamračil. „Jsem zmatený, tohle je láska, nebo válka?“

„Zjistíme to?“

Začal pracovat na svém vlastním pásku a Harrymu se rozšířily oči. „Oh, nene, to byla hloupá otázka, nechci vědět odpověď. Vážně,“ ujistil lorda rychle.

„Zase moc mluvíš.“

A Riddleho rty byly zas na jeho. Tohle se poslední dobou vážně dělo příliš často. Ale mezi Riddleovo jazykem a žhnoucími dotyky jeho rukou, Harry nedokázal posbírat energii na to, aby se o to staral. Zabralo mu to nápadnou dobu, než si všimnul, že to byly ve skutečnosti dvě ruce, které se mu toulaly po těle. Riddle mu konečně pustil ruce.

Harry nějak zapomněl, že účelem jeho rukou bylo ho odstrčit a místo toho je použil, aby si ho přitáhl ještě blíž. Ten líný samolibý úsměv Riddlovo rtů na jeho byl dost na to, aby opět rozdmýchal jeho bojového ducha a jeho ruce na Riddleovo zádech se proměnily v drápy. Soudě podle rozšíření lordova úsměvu to nemělo zamýšlený efekt.

Takže namísto toho ho zatáhnul za vlasy a donutil tak Riddleovu hlavu oddálit se od té jeho. Tohle mělo tu nevýhodu, že Riddlovo oči mohly znovu potkat ty jeho a svobodně cestovat po jeho těle, což udělalo tu situace ještě o tolik víc zahanbující. Harry ho téměř okamžitě pustil. Cítil Riddleho hruď jak se rychle hýbala na té jeho a uvědomil si, že se ten druhý směje.

„Bastard-.. Hn.“

Riddle se znovu soustředil na jeho ucho a ta zatracená chrupavčitá struktura byla tak proklatě citlivá.

„Můžeš sténat, jestli chceš,“ zašeptal mu Riddle do ucha.

„Nenávidím tě.“ Harry se znovu kousl do rtu, ještě víc odhodlaný zůstat zticha.

„Tvůj neupravený vzhled nesouhlasí.“

Harry se v zahanbení začervenal. „Jsem rozcuchaný, protože se od tebe snažím dostat pryč, úchyle.“

„To ses snažil udělat?“ zeptal se Riddle ve falešném překvapení. „Já jsem myslel, že jsi vytvářel víc tření.“

Harry naštvaně zasyčel a pokusil se nadzvednout, ale Riddleovo tělo pro něj bylo moc těžké.

Riddle se jen zasmál. „Tak energetický, dítě. Pojďme najít pro tu energii lepší využití.“

Opřel se do něj větší vahou a ta ruka, která předtím byla na jeho stehně se pohnula nahoru, aby zatlačila na jeho vstup.

Ostrá bolest způsobila, že se Harry prudce vyděšeně nadechl. „Co to děláš?“

„Přípravu.“

Znovu zatlačil dovnitř a Harry se od toho odkroutil. „To má být příjemné?!“

„Ještě ne, jen to na chvíli vydrž.“

Harry ho probodával pohledem. „Pálí to.“

„Ano, hádám že to pálí…“ zamumlal Riddle přemýšlivě. Vytáhnul prst a podržel ho před Harrym. „Olízni ho.“

Harry na něj nevěřícně zíral. „To bylo právě v mém konečníku, ne mou volbou, pro tvou informaci. Jsi šílený, jestli si myslíš, že bych to dal do pusy. Máš vůbec tušení, jaké bakterie právě formují kolonie na tvé kůži?“

Riddle si rezignovaně povzdechl. „Ty jsi tak komplikovaný.“

„Oh? Tak si to olízni sám!“ utrhl se.

Když si Riddle nonšalantně strčil prst do úst, uvědomil si Harry, že to neměl říct.

Můžeš olíznout prst a olíznout prst. Dokázal jen upřeně zírat, jak Riddle točil jazykem okolo prstu a celou dobou posílal Harrymu pohledy, že i jeho mozek je dokázal přeložit jako dvojsmyslné.

Skrz naskrz zahanbený a nepohodlný, otočil hlavu pryč. „M-musíš to- dělat tak, err, takhle? Není- není to, uh, efektivní.“

„Myslíš, že bys to dokázal líp?“ zeptal se Riddle příjemně a ťukal tím zatraceným prstem Harrymu na rty

Harry stiskl rty pevně k sobě a vehementně zavrtěl hlavou. S ďábelským leskem v očích Riddle naposled olíznul prst přímo na Harryho rtech. Harry pevně sevřel víčka k sobě, zatímco se mu celé tělo chvělo.

Sliny pomohly zmírnit pálení, a tak zredukovat ostrou bolest na tlumené bolení, a Riddle ho zvládnul rozptýlit natolik, že se mu povedlo vsunout dovnitř celý prst.

Harry nad tím zvláštním pocitem sešpulil obličej. Když se nic jiného nestalo, znovu otevřel oči. „Teď co?“

Riddle si odfrkl. „Vážně nedokážu říct, jestli jsi dychtivý, nebo ne. Ale jelikož se ptáš, tak bych řekl, že alespoň ještě jeden prst, abych tě určitě roztáhl dostatečně. Možná dokonce najdu tvou prostatu, což by všechno udělalo o dost jednodušší, až vsunu svého ptáka. Potěšení přijde mnohem rychleji, když už budu vědět kam zamířit, když budu šu-…“

„Dobře, dobře! Příliš informací! Neptal jsem se na instrukce krok po kroku!“ přerušil ho Harry zhrozeně.

„Jednoduchý polibek tě poslal do komatu, shledávám rozumným tě připravit i mentálně, dítě.“

„Máš prst v mém zadku a pořád se mi opovažuješ říkat dítě?“ zasyčel Harry otráveně.

„Jen se dál hašteř, já si to tak užívám. Brzy budeš inkoherentní.“

Riddle lehce pokrčil prst a Harry s sebou trhl nad tím neznámým pocitem.

„Není možné, že tohle skončí příjemně,“ prohlásil s přesvědčením.

„Samozřejmě, že ano. Proto to dělá tolik lidí.“

„Když zvážím, že tvůj prst bude nahrazen průměrně 4 cm tlustým…err, objektem…tak o tom vysoce pochybuji. No, alespoň to byl průměr předtím v prvním století druhého tisíciletí. Četl jsem to. Je úžasné, co všechno měřili. Vážně, ty statistiky. Věděl jsi, že ve státě zvaném Švédsko měli lidi průměrně 1,9 nohou? Protože můžeš mít míň než dvě, ale víc ne, takže průměr-…“

„Vážně potřebuješ přestat myslet,“ utnul ho Riddle pobaveně.

Popadl Harryho nohy a poupravil jejich pozice tak, že seděl mezi nimi.

Harry ztuhnul, když ucítil Riddleovo slinami navlhčený penis mezi svými půlkami. „P-počkej, co se stalo s druhým prstem?“

Riddle se zlomyslně zazubil. „Změna plánu.“

„To nemůžeš! Mentální příprava, pamatuješ?!“

Pokusil se vykroutit, ale Riddleovo ruce držely jeho boky pevně na místě.

Jak to, že jeho den skončil takhle?! Tohle bylo příliš bizarní. A proč se potil žhnoucí naléhavou potřebou, a přesto se chvěl nejistotou?“

„Jen se uvolni,“ zabroukal Riddle.

Harry po něm střelil jedovatým pohledem. „Řekl jsem ti, že tu nebudu jen tak poslušně ležet.“

Ridddle si odfrknul a začal se třít o mezeru mezi jeho půlkami. Ten pocit horké tvrdosti proti jeho odhalené kůži vysílal záblesky potřeby skrz Harryho celé tělo a on byl znovu donucen skousnout rty, aby zadržel kňourání.

Riddle se samolibě ušklíbl nad jeho reakcí. „Je o sto let příliš brzy, než abys dělal něco jiného.“

„Jsi jen o deset let starší, ne o sto,“ poukázal Harry, jakmile dostal oddechování trochu pod kontrolu.

Riddle protočil oči a pokračoval se zatočením boky. „To je výraz.“

„No, tak je špatně.“

Riddle najednou trhnul dopředu a Harry zjistil, že vůbec nemá kyslík. Zabralo mu to vteřinu, než si vůbec uvědomil, co se stalo. Pak vykřikl bolestí, jeho nehty se zaryly Riddleovi do zad, roztrhly košili a nejspíš vyryly krev, ale Harry měl jiné věci, o které si dělat starosti; právě byl roztržen vejpůl.

Riddle se jen malinko přizpůsobil a ten malý pohyb ho znovu okradl o dech.

„Nehýbej se! Neopovažuj se pohnout!“ zaječel na něj Harry zuřivě, chycený mezi ječením a vzlykáním.

Rozhodně před tím bastardem nemohl vzlykat, tak se rozhodl pro ječení na něj namířených kleteb.

„Dobře, žádné hýbání,“ ujistil ho Riddle uklidňujícně, když Harry přestal, aby popadl dech.

„Co to do prdele…Jak…to dopadlo…takhle? Byl jsem…tohle ráno…mrtvý, ne?“ dostal ze sebe Harry skrz zatnuté zuby.

Riddle se napůl vytáhnul, než přirazil zpátky a donutil tak Harryho znovu vykřiknout. „Řekl jsem aby ses nehýbal!“

„Jen ti připomínám, že nejsi mrtvý.“

„Já vím, že nejsem! Ty jsi ten, kdo pořád trvá na tom, že jsem byl!“

„Byl jsi,“ zavrčel Riddle a znovu přirazil. „Byl jsi a donutil mě si myslet, že jsi mě tu nechal.“

Mezi Riddlovo brutálním stiskem a oslepující bolestí přírazů vážně nebylo moc, co by Harry mohl udělat. I když s každým přírazem bolest vypadala, že o trochu ustupuje. Harry věděl, že to pravděpodobně byl Riddlův před ejakulát, který ulehčil jeho vstup. Neměl tušení, proč díky tomu uvědomění jeho tělo hořelo ještě víc, i když ho to mělo znechutit.

Jeho výkřiky bolesti byly nahrazeny malým fňukáním a to tření, které jeho vlastní penis obdržel od Riddlova břicha pokaždé, když se lord pohnul stačilo na to, aby ho to přivádělo k šílenství.

Riddle vypadal, že si všimnul, že se uvolňuje a začal přirážet hlouběji a rychleji. Ustupující bolest byla brzy překonána blažeností. Nestaral se, co všichni říkali o tom že byl mrtvý. Nikdy předtím se necítil tak naživu. Přesto Harry cítil, jak se mu znovu začaly zatínat svaly, jak jím potěšení začalo protékat tak brutálně, jako předtím bolest, a hluboko uvnitř něj se začalo něco hromadit.

„Ngh, myslím…že-že budu mít v-…vah..výpadek.“

Riddloho tělo se třáslo smíchem a Harry to znepokojivě mohl cítit na a uvnitř sebe. „To je to, co bych nazval řádným orgasmem, můj hloupý génie.“

Riddle na moment přestal přirážet, aby si Harryho přitáhl ještě blíž. Pak se sehnul, aby ho hluboce políbil. „Honem a už se do mě zamiluj, Harry. Donuť moje srdce bušit, když tě uslyším křičet moje jméno.“

Harry zatnul zuby k sobě, zatímco se snažil a selhával se na Riddlea zamračit, když ten druhý znovu začal přirážet. Nenáviděl, jak bezmocný byl k tomu potěšení, které mu Riddle tak zručně dával. Možná proto se mu snažil vyhýbat tak dlouho. Věděl, jak bezmocný bude až si s ním Riddle konečně bude dělat co chce.

Utěšoval se vědomím, že se s tím nedalo nic dělat, že to bylo od začátku nevyhnutelné, alespoň na poprvé. Ale do pekla s Riddlem, ani nevypadl zadýchaně. Stále tak v kontrole, zatímco si ho bral téměř ležérně. A ano, Harry si teď uvědomil, co přesně ten konkrétní výraz znamenal.

„Nenávidím tě,“ zaklel jak se mu slast začala točit v rozkroku. „Slyšíš mě, Tome? Zatraceně tě nenávidím, ty bastarde!“

Riddleovo oči byly rozzářené divokým nadšením. „Nenáviď mě víc. Nech tě to pozřít, a odevzdej se mi. Nech to hořet, dokud nebudu jediná věc, která zbude.“

Harry sevřel víčka k sobě a zatnul zuby proti vlnám slasti, které jím protékaly, odhodlaný nekřičet jak Riddle chtěl. Křeče ale kontrolovat nedokázal, ani velmi zjevnou ejakulaci mezi jejich těly.

Riddle vycenil zuby a jeho pohyby se staly trhanějšími. „Drzé dítě. Musíš vždycky dělat opak toho, co se ti řekne?“

Harry by mu strašně rád věnoval nedůtklivou odpověď, ale jeho mysl byla pořád příliš daleko v líné blaženosti, než aby zformovala nějaká slova. Mohl jen čekat, dokud Riddlovo tělo nad ním neztuhlo, uvolnilo se a padlo vedle něj.

Na dobu, které se zdála jako věčnost, jediný zvuk, který Harry dokázal vnímat, bylo Riddlovo těžké oddechování proti jeho uchu. Dovolil si malý úsměv. Alespoň byl nakonec bez dechu.

Experimentálně zakroutil boky a zamračil se nad tlumenou bolestí, kterou mu to jednání přineslo a na mokrost, kterou cítil mezi nohami.

Nevadí, stejně to bylo nechutné. Ale byl příliš vyčerpaný a uvolněný, než aby se o to pořádně zajímal.

Slyšel jak si Riddle povzdechl a cítil, jak se začínal zvedat. Harry zpevnil sevření.

Riddle překvapeně nadzvedl jedno obočí. „Říkal jsem ti to, já se netulím.“

„Hádám, že v tom případě jsme oba lháři. Teď sklapni, jsem ospalý.“

Riddle si odfrkl, ale zůstal, kde byl, zírajíc do Harryho pomalu se zavírajících očí.

„Co mi to děláš, Harry?“

.

„Sedněte si rovněji, pane Pottere!“

Oh, to si ze mě musíš dělat srandu.

„Já sedím rovně,“ vymáčkl skrz zatnuté zuby, pokoušeje se ignorovat bodavou bolest, která jím projela pokaždé, když kůň udělal krok.

Riddleho humor se ukázal být, jak se dalo očekávat, pozitivně zlomyslný. Harrymu ráno zabralo několik pokusů, než se mu povedlo vstát, aniž by měl pocit, jako by byl boky na něco nabodnutý a už se děsil Luciusova obvyklého tvrdého mučení se stolovacími způsoby.

Ale ne…Lucius ho namísto toho vzal ven do stájí. Lord Voldemort udělal lehkou změnu v jeho vzdělávacích plánech; dneska se Harry bude učit jezdit.

Nenávidímhonenávidímhonenávidímho-…

„Vím, že to takhle může být pohodlnější, ale ujišťuji tě, že až strávíš na koňském hřbetě několik hodin, se špatným držením těla tě bude všechno bolet,“ pokračoval Lucius.

Mě už všechno bolí!

Harry zatnul zuby a neochotně o něco víc narovnal páteř.

„Dělám to správně, otče?“ zeptal se Draco hrdě a Lucius se k němu otoči, aby se podíval na jeho držení těla.

Draco jel za Harrym na poníkovi a nemohl být nad neočekávanou jezdící lekcí nadšenější. Harry musel přiznat, že málokdy někomu tolik záviděl. Poník byl malý, poddajný a kolem dokola rozkošný.

Kůň, kterého dal Lucius Harrymu, byla vysoká, robustní kobyla a černo-černou srstí a ďábelským duchem, kterému se rovnal snad jen sám Riddle. Když se jí váhavě pokusil pohladil po nose, tak do něj okamžitě vrazila hlavou a dělala všechno, krom poslouchání jeho rozkazů.

Když zvážil její tmavou, zářící barvu, její působivou postavu a ten fakt, že byla koněm skupiny Voldemort, byl si Harry jistý, že bude nést působivé jméno jako ‚Stín Zkázy‘ nebo něco takového.

Bellatrix ji pojmenovala Bětka.

Ta iritující žena Harrymu laskavě nabídla zrušení dnešních bojových lekcí, aby mu dala víc času na to se naučit, jak jezdit. Také si sedla na ohradu výběhu a líně sledovala jejich pokrok. Její úsměv se rozšířil pokaždé, když Harryho viděla zašklebit se bolestí.

„Dobře, teď zkus přejít do klusu,“ nařídil mu Lucius.

Jak Bětka změnila tempo, Harry si byl jistý, že umře čirou bolestí, které to nadskakování způsobilo.

„Nenadskakuj v sedle takhle! Pamatuj si, že se musíš hýbat nahoru a dolů podle jejího přirozeného tempa.“

„Oh, ano, je to všechno o rytmu,“ zacvrlikala do toho Bellatrix vesele. „Dej si záležet, abys šel hluboko, když hýbáš pánví. Ciť sedlo-…“

„Bello…“ varoval jí Lucius popuzeně.

„Dělám to správně, ot-…“

„Draco, co jsem ti řekl o poslouchání tvé tety?“

Harrymu se povedlo donutit svého koně zpátky do pomalé chůze a probodl Bellu pohledem, když jí míjel. Ona mrkla.

„Jsi zlá,“ zašeptal jí.

Ona se stydlivě zazubila. „To začervenání ti sluší, lorďátko.“

„Mám velmi citlivou kůži, to je spálení od sluníčka!“

„Oh, jsem si jistá, že náš lord dokáže být celkem…spalující.“

Zachechtala se, jak rychle odvrátil obličej, skrz naskrz zahanbený. Když jim Lucius znovu přikázal přejít do klusu, Harry se toužebně zadíval na Rosiera.

Ukázalo se, že Rosier už je celkem decentní jezdec. Zatímco Harryho první lekce byla v ohradě, Rosier cválal přes louku a trénoval střílení na terče z koňského hřbetu.

Důležitým bodem bylo, že byl sám, bez Bellina neutuchajícího pošklebování, nebo bolesti.

Další bodnutí způsobilo, že se Harry znovu zkroutil dopředu, což mu vysloužilo další vyčítavou lekci od Luciuse.

Alespoň všichni ostatní dostali dovoleno sníst snídani, a tak nikdo nebyl na Harryho naštvaný, že se neukázal. Nicméně si byl jistý, že jeho opakovaná absence byla zaznamenána.

Konečně směl sesednou z koně a bylo mu nařízeno odvést jí zpátky do stáje. Za cestu zpátky mu Bětka stoupla na nohu jen jednou. Počítal to jako vítězství.

Bellatrix na něj čekala u vchodu do Bradavic, opíraje se o kamennou stěnu a sledovala ho kulhat po stráni.

„Chodíš tak ztuhle, lorďátko, nedokážu říct, jestli to byla Bětka, nebo-…“

„Strávil jsem na to proklatém koni hodiny a ta bestie se mě snažila zabít!“ přerušil jí naštvaně.

Vstoupili do velké síně a Harryho oči byly nedobrovolně přitahovány k Riddlemu, který seděl v polovině hlavního stolu. Lord všechny udržoval na hraně, jak v podstatě vyzařoval spokojenost.

Harry se cítil popuzeně a lehce zpanikařeně a rychle zamířil k Rosierovi, s úmyslem znovu se vyhnout hlavnímu stolu.

Bellatrix měla jiné plány. Okamžitě ho popadla za límec a dotáhla na konec síně.

„Co to děláš?“ zakňučel, zatímco se toužebně podíval zpátky na ostatní stoly.

„Poslouchám rozkazy.“

Hrubě ho strčila do židle a zazubila se, když se znovu zašklebil bolestí. Nebyla jediná.

„Dobré ráno, Harry.“

Harry se mu ani neokázal podívat do oči. „O čemkoli přemýšlíš, přestaň.“

„Jen…vzpomínám,“ řekl Riddle zasněně.

„Nenávidím tě.“

„To jsi zmínil. Jednou nebo dvakrát…“ smyslně se k němu naklonil. „Nebo pokaždé, když jsem do tebe přirazil.“

Harry potlačil zachvění. „Řekl jsem přestaň s tím!“

Riddle si povzdechl a začal jíst, dávaje tak povolení zbytku skupiny, aby se také pustili do oběda.

„Jaké byla tvá lekce?“ zeptal se Riddle, jeho tón podezřele normální.“

Harry v záchvatu vzteku zabodl vidličku do dřevěného stolu. „To znělo téměř nenuceně.“

„Téměř?“

„Ano, tvá ruka sunoucí se mi po stehnu je všechno, jen ne to.“

„Ah,“ udělal Riddle bez znepokojení, aniž by se nějak pokusil posunout onu ruku pryč.

„Jen protože jsem jednou povolil na stráži, neznamená to, že si můžeš hrát s mým tělem, kdykoli se ti bude chtít. Pořád ho potřebuji jako transport pro hlavu.“

Riddle se zasmál. „Já ho nerozbiju.“

„Mám pocit, jako se mě něco snažilo roztrhnout vejpůl, pokaždé když pohnu špatným svalem!“ zasyčel na něj Harry, opatrný aby nekřičel a všichni to neslyšeli. „A proč teď vypadáš tak potěšeně?!“

Riddleův výraz vypadal ještě spokojeněji. „Beru to jako kompliment.“

„To je obvinění! Sakra, proč pořád nechápu půlku z toho, co říkáš? Takže píchání mi taky nepřidá žádné vědomosti? No, to je zklamání.“

Riddle vypadal na krátkou chvíli zaskočeně, a pak si loknul pití, aby zakryl úsměv. „Jak hrubé, Harry. Nemáš chodit za svým partnerem a říct mu do očí, že to bylo zklamání.“

„Err…Ne to- to nebylo…chci říct- nemyslel jsem to- takhle, jen, uhm…“ koktal nervózně.

„Na tom nezáleží,“ řekl Riddle příjemně zatímco sevřel Harryho stehno pevněji. „Výzva přijata.“

„Já-…T-to nebylo jak jsem to myslel, idiote!“ vykřikl zděšeně.

Viděl, jak se na ně hodně členů otočilo a sesunul se zpátky do židle.

Poté zůstal zticha a snažil se jak nejvíc mohl neukázat žádnou vnější reakci kdykoli se ho Riddle znovu pokusil zatáhnout do rozhovoru. Vážně, ten lord potřeboval přijít o trochu samolibosti, než Harry byť jen zváží, že s ním znovu bude mluvit.

Když oběd skončil, vyřítil se ven, než ho Riddle mohl zadržet zpátky.

Byl v procesu šplhání do schodů ke své ubytovně, když prošel kolem nemocničního křídla. Vzpomněl si na divný vzorec a zauvažoval, jestli ho už Snape vyčistil. Stejně na tom nezáleželo, mohl ho jasně vidět pokaždé, když zavřel oči.

Už udělal několik dalších kroků, než si najednou vzpomněl, že neměl tušení, jak na tom byla oběť Voldemortova mučení. Co věděl, byl Rowle pořád v nemocničním křídle. Všechny ostatní věci toho muže vytlačily Harrymu z mysli.

Otočil se nazpátky a zamířil ke dveřím.

Jak očekával, jediný přítomný byl Snape, který ho pozdravil minimálním pokývnutím, než dál pokračoval s krájením rostlin.

Harry si všimnul, že jeho šílená, krvavá zpráva byla ponechána na zdi a rychle odtrhnul pohled. Byl z té zvláštní věci nesvůj.

„Jak je Rowlemu?“ zeptal se Snapea.

Snape neochotně vzhlédl od svého úkolu, ale zůstal zticha. Ne dobře. Ten muž měl způsob, jak komunikoval očima, když věděl, že se Harrymu nebude líbit odpověď.

Harry stroze přešel k bokem ležící posteli v rohu, částečně zakryté omšelým závěsem. Odhrnul ho na stranu.

Postel byla prázdná a čerstvě povlečená, žádná známka, že by v ní kdy kdo spal.

„Kde je Rowle?“ opravil se Harry temně.

Snape pokrčil rameny. „Pryč.“

„Byl pořád naživu!“ vykřikl Harry rozhořčeně, ale věděl, že už bylo pozdě.

„Pouze zíral do prázdna, nic jiného, ani žádné základní reakce. Nebyl žádný náznak zlepšení.“

Harry se na něj zamračil. „Takže ses ho jen tak…zbavil? Co jsi to za doktora?!“

„Takový, co poslouchá rozkazy,“ odpověděl Snape klidně.

Harry stiskl rty k sobě a otočil se k východu.

„Pottere!“ sevřel mu Snape paži s překvapivou silou a zadržel ho zpátky. „Lord Voldemort ti to nechtěl říct, protože věděl, jak budeš reagovat.“

„Oh, skvělé, to mě ušetří od vysvětlování,“ odpověděl Harry rozhořčeně.

„Chtěl-…“ Snape se odmlčel a na chvíli zarazil. „Myslím, že tě chtěl chránit. Alespoň svým vlastním způsobem.“

„Před čím?!“

„Jsi naivní malý idiot, Pottere!“ ohrnul nad ním Snape rty a hrubě mu pustil paži. „A to neříkám jen jako urážku. Máš něco, co mnoho z nás během chaosu ztratilo. Neodmyslitelnou neochotu zabíjet. Sympatii pro naprosté cizince. Nevím jak jsi to udělal s tím, co všechno se ti stalo, ale nějak jsi zůstal…nevinný.“

Harry mu vrátil ohrnutí rtů. „Vyrábím zbraně, které zraňují a zabíjejí lidi. Vymýšlím plány, které nám dovolí zabít tolik protivníků, kolik jen bude možné. Život v mé hlavně často není nic víc, než pouhé číslo!“

„Tak proč jsi tak rozrušený, když čelíš důsledkům? Neznal jsi Rowleho. Byl mučený jedním z tvých vynálezů, ano, ale ty nejsi za jeho osud zodpovědný víc, než jsi za další anonymní čísla.“

„Rowle byl členem téhle skupiny! A nebyl mrtvý, nebyl ani nemocný!“ vykřikl Harry frustrovaně.

„Byl to kripl! Ty víš, že v tomhle světě přežijí jen silní. Víš, že jeho zabití bylo lepší, než ho někam vysadit a nechat ho pomalu umřít samotného,“ řekl Snape chladně.

Harry sevřel pěsti. Ano, věděl to. Věděl to, a stejně…

„Rowleho trest byl špatný a nespravedlivý. Nikdy se to nemělo stát! Snažil jsem se Riddlea zastavit, ale on neposlouchal.“

„Tak ho donuť,“ dožadoval se Snape. „Měníš ho, Pottere. Drasticky. Víš, co se stalo našim členům, když byl někdo nevratně zraněný, nebo nemocný a neumřel? Veřejná poprava, téměř ostuda. Lord Voldemort opovrhuje slabými. Přesto nechal Rowleho žít několik týdnů a čekal, jestli ukáže nějakou známku zotavení. A pak se ho zbavil tiše, nikdy jsem u něj neviděl tolik slitování.“

„Zbavil se ho tiše, protože nechtěl, abych to věděl. Cenzuruje co se dozvím, jako malému dítěti!“ namítal pevně.

„Pointou je, že to udělal pro tebe. Udělal něco, nikdy jindy neudělal, něco, co jde proti jeho přirozenosti. Nechtěl abys to věděl, protože rozpoznal tu nevinnost v tobě a zvláštní je, že ji nevidí jako slabost, ale jako něco, co musí být zachováno.“

Snape ho nechal, aby nad tím v tichosti přemýšlel, i když jím pořád lomcovala zlost. „On zabil Rowlho, abys ty nemusel,“ pokračoval Snape tiše a vrátil se ke své práci.

Harryho hlava se prudce narovnala. „Nepotřebuji být ochraňovaný. Nepotřebuji, aby někdo filtroval fakta. A pokud budu muset zabít, tak to zatraceně udělám.“

Snape si iritovaně odfoukl. „On tě nechrání protože si myslí, že jsi slabý. Jednoduše si nemůže pomoct. To je to, co se stává lidem, co jsou zamilovaní.“

Harry se nevěřícně zasmál. „On není zamilovaný. Já-…Já si nemyslím, že je schopný lásky.“

„Vážně? Souhlasím, že to není učebnicová romance, ale všechny znaky tam nicméně jsou.“

„Nejsou!“ popřel to Harry vehementně.

Snape si odfrkl. „Kde jsi byl dneska ráno?“

Harryho celé tělo ztuhlo. „To nic neznamená,“ stál na svém.

„Možná ano, možná ne,“ zamumlal Snape vágně. „Ale ječení na něj teď ani nezmění situaci, ani to jak přemýšlí. Vybírej si bitvy moudře, Pottere. Používej energii v případech, kdy ještě můžeš změnit výsledek.“

Harry si bezmocně rukama projel už tak rozcuchané vlasy. „Já ho znám jako chladnokrevného bastarda, ale ty ho popisuješ, jako monstrum.“

„V minulosti takový byl, to už víš,“ poukázal Snape. „Otázkou je, bude takový v budoucnosti?“

Harry odešel bez jediného slova, jen částečně klidnější, než na začátku rozhovoru.

Snape měl pravdu, hádání se s Riddlem nepřivede Rowleho zpátky. Také byla pravda, že by se s největší pravděpodobností nikdy neuzdravil a všichni zbyteční lidé byli opouštěni. Ale Harry byl pořád přesvědčený, že se to v první řadě nemělo stát.

Nebyl si jistý, jestli se ho Riddle zbavil tiše v pokrouceném smyslu ochrany, nebo jestli lord jen nedoufal, že Harry na Rowlea zapomene a nikdy už o tom nebude mluvit.

Harry frustrovaně praštil do nejbližší stěny, zatímco dupal po schodech nahoru.

Kdykoli si myslel, že zachytil náznak něčeho dobrého uvnitř Riddlea, ten muž šel a zničil to. Harry nenáviděl, jak jeho vlastní pocity k Riddleovi nevypadaly jako nic víc, než stupnice pro lordovo pozitivní a negativní chování, navěky odsouzené ke kolísání, nikdy ne v rovnováze.

Nebylo možné, že by Harry na Riddleovi prostě všechno přijal. Tak co to znamenalo pro jeho srdce?

Byl tak hluboko v chmurných myšlenkách, že si toho muže všimnul, až když ho ze strany uchopily dvě ruce, jedna za biceps a ta druhé níž, na jeho bocích.

„Ahoj krasavče, pamatuješ si mě? Vypadáš ztuhle, chceš abych ti pomohl se uvolnit?“

Harry nemusel otáčet hlavu, aby poznal ten chraptivý hlas a odporný dech. Když ta ruka na jeho bocích dál pokračovala níž, něco v Harryho mysli prostě povolilo.

„Oh, vybral sis špatný moment na to mě otravovat,“ zamračil se výhrůžně.

Jeho volná ruka sebou mrskla a praštila ten nepříjemně blízký obličej přímo do nosu. Jeho reakce byla rak rychlá, že se ten muž stále usmíval, zatímco se krev už valila ven.

„Proč se mě všichni chtějí dotýkat?“ zakřičel Harry zlostně a dál toho chlapa kopal s každým slovem do břicha. „Byl jsem celý život podvyživený. Jsem malý a vychrtlý. To nějak pro všechny vypadám ochotně? Běž! Se! Ojet! Sám!“

Naposled nakopnul tu ubohou hromádku chvějícího se oblečení a otočil se pryč, ještě podrážděnější než předtím.

Dál dupal po schodech, než se prudce otočil a naposled zaječel na fňukajícího muže.

„A moje prdel zatraceně bolí!“