Jdi na obsah Jdi na menu
 


34 kapitola

34 Kapitola

 

Tohle byl špatný nápad.

Harry si nervózně okusoval palec, zatímco mu nohy klimbaly z hrany dolů.

Seděl nenuceně na Riddleově stole a čekal na lordův návrat. Vklouznul dovnitř, zatímco ostatní byli okupováni jinými starostmi a čekal tam už deset minut.

Tohle byl vážně špatný nápad.

Mohl prostě znovu odejít…? Nikdo by se to nikdy nedozvěděl.

Harry si povzdechl. Ne, tohle zvládne. Pokud to ten samolibý bastard mohl udělat tak snadno, tak to jistě bylo možné i pro něj. Na tango jsou potřeba dva… cokoli to sakra znamenalo.

Lidé vždycky mluvili o sexu, jako by to bylo poslední tajemství, které bylo odhaleno. Jako kdyby ti to automaticky něco dalo. Jistý druh přitažlivosti, kterou vyzařovali.

No, já necítím, že by ze mě lezly nějaké sračky… Pokud se nepočítala nervozita?

Vážně to nebyla tak velká věc, jen musel zůstat klidný a nesesypat se v půlce. To by byla pohroma. Soustřeď se na cíl. Jednoduché.

Několik posledních dní bylo pro všechny požehnaně plné práce. Voldemort svým následovníkům prozradil detaily nadcházející výzvy, konečně tak oficiálně potvrzuje svůj úmysl vyzvat barona. Zatímco Riddle měl plno práce se spřádáním strategie, Harry byl zamčený ve svých pokojích a vyráběl tolik mečů, kolik mu čas a materiál dovolovali.

Viděli se jen při jídlech a pak byly jejich interakce sporadické. Normálně by to Harryho uklidňovalo, ale poté, co udělali tamto

‚Nepříjemné‘ potřebovalo novu definici.

Nebylo to tak, že by Harry najednou chtěl víc jeho pozornosti, ale Riddleovo zklidněné chování spojené s jeho vlastním vztekem nad Rowleho smrtí a k tomu všemu drastická změna v jeho stavu… Byl to binec.

Harry zítra odejde a měl pocit, jako by nepřišel ani na desetinu toho, co se mu honilo hlavou. Nějaké případy, jako ten vzorec, nebo Weasleyovic byly mimo jeho kontrolu, ale Riddle…

No, ten potřeboval vědět, že jen proto, že jednou Harry snížil ostražitost, neznamenalo to, že to může brát jako dané. Ten bastard by raději neměl předpokládat, že ho zkrotil, nebo hůř, zastrašil.

Jelikož tohle byla poslední příležitost, kdy ho Harry uvidí o samotě, opustil bezpečí svých pokojů a místo toho se proplížil sem.

Zmínil už, že tohle byl velmi špatný nápad?

Stejně, bylo to obojí, šance naučit lorda lekci a objevit víc svou vlastní pozici…city…cokoli.

Najednou uslyšel kroky, blížící se ke dveřím a Harry si šokem skoro ukousl palec.

Oh bože, tohle skončí příšerně…

Riddle vešel dovnitř, na čele malé zamračení a hluboko v myšlenkách. Vzhlédl a ztuhl, když uviděl Harryho sedět na jeho stole.

Harry se tiše zaposmíval, překvapit ho nikdy nezestárne.

„Harry…“ pozdravil ho Riddle podezřívavě. „Jaké příjemné překvapení.“

„Že?“ zeptal se Harry příliš vesele a snažil se příliš sebou nemlít.

„V celku…nečekané,“ souhlasil lord. „A co děláš na mém stole?“

Harry nonšalantně pokrčil rameny. „Za těch posledních pár dní jsem začal nenávidět hluboké křesla, je těžké si znovu stoupnout.“

Riddle si odfrkl a nalil si pití. „Nemyslel jsem, že se skutečně naučíš jezdit. Byl jsem přesvědčený, že se Lucius vrátí v slzách, a bude vyprávět, jak jsi mu vyhrožoval životem a vším, co je mu drahé, pokud tě dovleče na koně.“

Harry ohrnul nos. „Nebylo to tak špatné.“

„Lháři,“ zamumlal Riddle jemně, „Šklebil jsi se pokaždé, když sis sednul.“

„A čí chyba si myslíš, že to je?!“ zamračil se Harry temně.

„Moje, samozřejmě,“ odpověděl Riddle okamžitě, ten jeho samolibý úsměšek pevně na rtech. „Jak to má být.“

Harry s popuzením protočil oči. A už to tu bylo zase; škodolibá radost, a přesto byl opatrný, aby ten předmět jen lehce zmínil.

Riddle si položil pití a opřel se o područku svého křesla, věnujíc Harrymu celou pozornost. „Co pro tebe mohu udělat?“

„Přišel jsem si pro pomstu.“ prohlásil Harry.

„…“

„No, přemýšlel jsem,“ pokračoval nenuceně. „A po opatrném zvážení a porovnání různých popisů se skutečnou věcí, jsem došel k závěru, že mi dlužíš šanci na pomstu.“

„…Pomstu?“ Riddle zněl pochybovačně.

„Ano, tak sipospěšapolibmě,“ vyhrknul.

Tak, udělal to! Skoro se mu povedlo se na těch slovech neudusit. Kdyby jen mohl svému obličeji říct, aby se přestal snažit vzplanout, to by bylo ještě lepší.

Riddle byl pochopitelně skeptický. „Máš mě v plánu otrávit?“

Sakra, lordův nápad byl mnohem lepší, než jeho.

„Ne,“ odpověděl upřímně.

„Jsi nemocný?“ vyptával se Riddle nepřesvědčeně.

Harry si před sebou obraně založil ruce. „Musím tě informovat, že jsem poslední tři dny zůstal bez jakýchkoli přerušení naživu. Znovu se počítám jako normální lidský tvor.“

„To je sporné.“

„Co, nechceš mě políbit?“ zeptal se nevrle.

Riddle přistoupil blíž a položil ruce Harrymu vedle boků a nahnul se k němu.

Harryho dech byl lehce nevyrovnaný. Sedmero pekel, neměl by se už cítil alespoň trochu sebevědomě? Do prdele se Snapem a jeho teoriemi, jak dalece to Harry chápal, láska byla spojená s motýly, ne s nervy-deroucím napětím.

Nebylo celou pointou sexu to napětí uvolnit? No, to nefungovalo. Vůbec ne. Jednoduché cuknutí od Riddlea bylo patrně dost na to, aby Harry vyskočil z kůže.

„Proč ty nepolíbíš mě?“ vydechl Riddle pobaveně.

Pro Harryho bylo těžké udržet oční kontakt. Tolik nervozity nemohlo být zdravé.

„To vypadá víc jako tvoje práce,“ zavtipkoval.

Riddle na něj dál podezřívavě zíral. „Ukousneš mi jazyk?“

Harrymu se v nechuti zkroutil obličej. „Jsem šokovaný, že mě považuješ za tak…násilného.“

Ta nejdůležitější věc byla mentální příprava. Riddle samozřejmě vždycky zůstal kontrolovaný, takže jestli mu Harry chtěl čelit, potřeboval zůstat pevně na nohou a nenechat se unést pocity.

Do teď měl Riddle vždycky element překvapení, ale tentokrát byl Harry připravený. Takže když jim Riddle konečně spojil rty, nemarnil žádný čas, než začal odpovídat.

Cítil lordovo překvapení, když ten tak nějak váhavý polibek vrátil s neobvyklou energií. Harry polekaně zasténal, když se od něj Riddle odpoutal, jen proto, aby mu jemně okusoval rty.

„Copak plánuješ za těma nevinnýma očima, hmm?“

Harry se na něj zamračil za to, že byl nazván ‚nevinným‘ a omotal kolem něj nohy, aby si ho prudce přitáhl blíž.

Riddle se jen zasmál a vklouzl rukama pod Harryho volné tričko. „No, dokud to zahrnuje takovéhle aktivity, tak si nemyslím, že mě to příliš zajímá.“

Pokusil se ho povalit na záda, ale Harry se tvrdohlavě zapřel rukama o stůl a zůstal sedět. To ovšem Riddleovi nezabránilo přirazil jim rozkroky k sobě a navzdory své nejlepší snaze, byl Harry na moment ztracený v žáru, který ho pohltil.

Nemohl si pomoct a uvažoval, jak Riddle zvládnul tohle multitáskování. Harry se musel soustředit jen na to, aby držel krok s polibky.

Byl tak soustředěný, že téměř zapomněl, že ho má odmítnout.

„Dobře, tady přestaneme,“ prudce oddechoval, zatímco sklouzl ze stolu.

Riddleovi zabralo vteřinu, než zareagoval, jeho dech stejně namáhavý a jeho hlas vrčící. „Proč?“

„Protože tak jsem to plánoval… Myslím…Err, mám problém právě teď uvažovat jasně, ale předtím to dávalo smysl.“

Riddlovy oči byly tmavé chtíčem, když jeho chvějící se postavě věnoval významný pohled. „Nevypadáš, že chceš přestat.“

„Ani ty ne,“ odpověděl Harry triumfálně. „O což jde. Myslím.“

„Tys mě právě schválně dráždil?“ zeptal se Riddle nevěřícně.

Harry se opřel o zeď, aby se uklidnil a zazubil se. „Říkal jsem ti, že se v tom zlepším.“

Teď jen potřeboval najít metodu, při které nebude také celý otupělý. Alespoň věděl, že může roztříštit Riddlovu drahocennou kontrolu kdykoli chtěl. Díky tomu samotnému malému faktu se cítil posílen.

„Jsi příliš tvrdohlavý pro své vlastní dobro. Teď pojď zpátky a pojďme ten stůl využít pořádně.“

Harry se zasmál nad jeho nevrlým tónem. „Do pekla, ne! Konečně můžu zase chodit rovně!“

Lord si frustrovaně povzdechl. „Mám pocit, že jsi se mnou nespokojený.“

„Neee,“ vykřikl Harry ve falešné nevíře. „Proč bych měl jakýkoli důvod být nespokojený?“

Ve skutečnosti sem přišel jen proto, aby Riddlea naučil lekci, ale vypadalo to, že nebyl tak dobrý ve skrývání svých ostatních averzí, jak si myslel.

Riddle se několikrát zhluboka nadechl pro uklidnění a opřel se o stůl v pokusu vypadat nenuceně a vyrovnaně.

Harry se musel ušklíbnout, když selhal. Ne dneska, bastarde.

Lord ten úšklebek viděl a jeho zamračení se prohloubilo. Ale namísto další kousavé odpovědi zůstal překvapivě potichu a dal si čas na přemýšlení.

Najednou jeho soustředěné zamračení zmizelo, jak se mu rozsvítilo. „Rowle.“

„Jsem překvapený, že vůbec znáš jeho jméno, můj lorde,“ procedil Harry dopáleně.

Sakra, na tuhle hádku nebyl připravený. Chtěl tuhle záležitost někdy nadnést, jistě, ale ne noc předtím, než na dlouho odejde.

Riddle si dlouze s utrpením povzdechl. „Dítě, tohle není utopie.“

„Není? Tvoje neobyčejné vedení mě na to téměř donutilo zapomenout,“ odpověděl suše.

Riddle otráveně tsknul, odstrčil se a přešel k němu. Harry se odmítl nechat zastrašit a tvrdohlavě si stál na svém. Dál udržoval oční kontakt, i když mu Riddle vjel rukou do vlasů a ostře za ně zatáhl.

„Pokud jsi chtěl civilizovaný rozhovor, Harry, tak vzrušit mě byl velmi špatný krok.“ Jeho hlas měl pořád chraptivý podtón, což naznačovalo, že navzdory jeho snaze se ještě úplně neuklidnil.

Harry si odfrkl, naprosto nezastrašený. Viděl jak se Riddleovi nad jeho nonšalantním přístupem rozšířily oči. Upřímně, to ten chlap čekal, že bude moct svou blízkostí děsit navždycky? No, soudě podle jeho pádícího srdce zjevně mohl, ale Harry ho to rozhodně nenechá vidět.

„Civilizovaný rozhovor by vyžadoval dva lidi, co si ve skutečnosti naslouchají,“ utrhl se zpátky a hrubě mu odstrčil ruku. „Vzrušený nebo ne, myslím, že oba víme, že ty těm kritériím nevyhovuješ.“

Ať si to přebere jak chce. Není to tak, že by ten bastard někdy skutečně přemýšlel o tom, co ostatní řekli.

S posledním probodnutím pohledem se Harry otočil a opustil studovnu.

.

.

Harry strávil další ráno balením.

Nebudou si toho moc vzít moc, jelikož cestovali jen se dvěma koňmi a většina nákladu se bude skládat z takových nezbytností, jako je jídlo, stany, láhve a hrnec. Jídlo jim nevystačí na celou cestu, ale vybírání popelnic kvůli jídlu bylo jeho denním chlebem, než se přidal k Voldemortovi, takže si s tím nedělal tolik starostí.

Bude cestovat ve svém pohodlném oblečení, ale jakmile dorazí, převlékne se do šatů, které mu Narcissa dala na bál. Konec konců potřeboval vypadat jako lord.

Neozbrojený lord, jelikož tohle bylo přátelské pozvání. Stejně, Harry nedokázal odolat a sbalil si několik svých vynálezů, které mohly být nápomocné alespoň na cestě.

Všechny dokončené meče dal Malfoyovi a donutil ho mu slíbit, že je během cesty schová před Bellatrix.

Pak se pokusil připoutat si věci na neochotnou Bětku, což se ukázalo být noční můrou a zabralo skoro hodinu. Ten kůň pravděpodobně uteče a nechá ho uprostřed divočiny při první šanci, kterou dostane.

Poslední věc, kterou udělal, než šel na poslední skupinovou snídani bylo napsat dopis Siriusovi a Remusovi. Vysvětlil některé věci, co se mu staly a řekl jim o své nadcházející cestě, třebaže vynechal tu část o tom, s kým přesně se setká. Musel zmínit jejich výzvu baronovi, hlavně proto, že stejně uslyší šuškandu a nejspíš by si dělali starosti.

Jelikož pořád neměl ponětí, jestli Hedvika trefí do Londýna, přidal také kratší dopis pro Aberfortha a Moodyho. Měl podezření, že Hedvika může být pouze vytrénovaná létat na jejich specifickou lokaci, takže dostanou oba dopisy a tak je požádal, aby, pokud to bude ten případ, nějak dopravili jeho dopis do Londýna.

Bylo to až když stál před velkou síní, kdy mu pomalu došlo, že skutečně všechno znovu nechá za sebou. Ani tu nebyl tak dlouho, ale navzdory všemu se tu to začalo cítit jako domov.

Harry si povzdechl a vešel do síně, jeho oči okamžitě na Riddleovi.

Upřímně včerejší noc neměl v úmyslu zmínit Rowleho smrt. Namísto uklidnění napětí mezi nimi, jeho malý výstup akorát vytvořil víc konfliktu. Teď nemohl ani trucovat. To by bylo prostě špatně, tak blízko jeho odjezdu.

S dalším povzdechem zamířil k hlavnímu stolu, pro jednou sám od sebe, aniž by ho Bella, Lucius, nebo Riddle tahali k jeho židli.

Lord měl nakloněnou hlavu a zvědavě sledoval jeho postup. Harry prakticky viděl jeho mozek pracovat, jak analyzoval jeho chování.

„Máš na čele modřinu.“

„Dobré ráno i tobě,“ zabručel Harry a zakryl modřinu ofinou. To byl výsledek jeho ranního setkání s Bětkou.

„Takže je všechno připravené?“ zeptal se Riddle klidně. „Spal jsi dost? Znáš cestu? Chceš jablečnou, nebo hruškovou šťávu?“

Harry na něj jen prázdně zíral, zmatený jeho tak nějak nuceným zdvořilým tónem.

„Jen se ptám,“ řekl Riddle a naplnil mu sklenici jablečnou šťávou.

Harry se zamračil na připravenou sklenici. To bylo…nové. Okamžitě byl ostražitý. Lord Voldemort neservíroval lidem.

„Co děláš?“ zeptal se podezřívavě.

„Zabilo by tě říct děkuji?“ odpověděl Riddle nevinně a naplnil Harryho talíř několika krajíci chleba.

„Možná, nemíním riskovat,“ odsekl.

Zíral na chleba na svém talíři, jako by ho nějak urazil. Nebyl absolutně schopen slova, když následoval i kousek másla.

Bylo to jako kdyby se Riddle snažil být milý a pozorný. Včera rozhodně neměl radost. Neměl být milý.

Pak si to náhle uvědomil.

Nechal hlavu s bouchnutím dopadnout na stůl a frustrovaně zasténal.

„Pane Pottere!“ vykřikl Lucius, pravděpodobně zhrozený jeho způsoby. Několik dalších členů, kteří viděli to fiasko, se zasmálo.

Harry je všechny ignoroval a znovu zvedl hlavu, aby se mohl zamračit na Riddlea. „Ty idiote, kolik ti je, pět?!“

Když Riddle neodpověděl, skryl si obličej v dlaních a znovu zasténal.

„Nemůžu ti uvěřit. Zase to celé chápeš špatně!“

Riddle se lehce naježil nad jeho osočujícím tónem. „Ty jsi ten, kdo mě nechává abych na všechno přišel sám.“

Dobře, v tom může mít pravdu. Harry ani nečekal, že se Rowle zmíní a tudíž nebyl připravený tu věc probrat. Ani jeden z nich nebyl ve stavu hádat se o svých bodech a Harry odešel, než se mohly věci vyhrotit.

Nikdy nečekal, že Riddle u toho problému zůstane a bude to sám promýšlet. A dojde ke špatnému závěru co se týče Harryho hněvu.

„Ty si nepotřebuješ usmířit ,“ zasténal popuzeně. „Není to moje odpuštění, co potřebuješ.“

„S tím si dovolím nesouhlasit, konec konců jsi to ty, kdo vypadá, že je na mě naštvaný.“

„Ano, ale…!“ Harry se frustrovaně poškrábal na hlavě a hledal způsob, jak to vysvětlit. „Já jsem naštvaný, protože jsi mě neposlouchal, dal jsi špatný trest a pak jsi se ho zbavil, aniž bys mi to řekl. Ale nespravedlnost nebyla namířena na mě. Já jsem nasraný na tvoje chování, ale ty věci, co jsi udělal, jsi udělal Rowlemu.“

„Rowle je mrtvý. Co mám dělat, brečet nad jeho studeným hrobem?“

Harryho vnitřnosti ztuhly nad tím chladným chováním. „Zkus pocit viny.“

„Kvůli mrzákovi?“

„V první řadě to jsi byl ty, kdo z něj mrzáka udělal!“ vykřikl Harry vášnivě.

„Protože jeho selhání tě mohlo zabít!“ zasyčel Riddle zpátky.

Harry si popuzeně odfoukl, aniž by mu úplně věřil. „Fajn. Tak zkus slitování.“

„To jsem udělal,“ odpověděl Riddle krátce.

Udělal, huh. To mu Snape také řekl. Bože, on už prostě nevěděl. Jak mohl Riddlea donutit to vidět? Jak měl člověk naučit soucit?

„Co čekáš, že budu dělat?“ Riddle zněl naprosto upřímně. Jako kdyby mohl jediný čin vymazat důsledky jeho rozhodnutí.

„Já nevím, sakra! Zkusit být člověk?!“

„Já se snažím.“

„Jsi v tom hrozný,“ zabručel Harry a ostře se zakousl do chleba.

Bolelo to. Bolelo to způsobem, který ani nedokázal začít popisovat. Bylo tam něco, co ho k Riddleovi táhlo, něco co dělalo nemožným toho druhého ignorovat. Potřeba být po jeho boku. Ale byla tam Riddlova část, která byla tak chladná a monstrózní, že byl Harry naprosto bezmocný. Co to znamenalo, pokud se ten muž skutečně snažil? Byla tam pořád naděje na změnu?

Iritovaně žvýkal chleba. Jediný, kdo mohl zodpovědět jeho otázky byl Riddle samotný. Co se stalo, se nemohlo změnit. Pokud se vážně snažil, tak se možná změní časem. Ale to se nestane za den.

Jelikož hádat se s Riddlem teď, sotva hodinu předtím, než se vydají rozdílnými směry, ho nikam nedostane, Harry líně hledal způsob, jak změnit téma.

Známý obličej mezi následovníky ho zachytil za oko. Ten muž seděl lehce předkloněný a i z místa, kde Harry seděl, mohl vidět zlomený nos.

„Kdo je to?“ přemýšlel Harry nahlas.

Riddle si ho chvíli přeměřoval, než beze slova přijal jeho vyhýbání se odpovědi následoval jeho oči.

„Který?“

„Třetí zprava, ten s, uhm, zlomeným nosem?“

Ani nevěděl, že ho praštil tak tvrdě. Možná reagoval trochu přehnaně, ale kolem dokola Harry nelitoval, že se bránil.

„Mulciber. Brutální bojovník, ale nulová inteligence. Proč?“

Harry pokrčil rameny a předstíral nezájem. „Jen tak.“

Dál toho muže sledoval. Alespoň teď měl jméno, ne jenom pach jeho těla. Harryho myšlenky se zatoulaly zpátky k tomu, kdy ho Mulciber poprvé přepadl. Ten ‚polibek‘, pokud to tak vůbec mohl nazvat, byl vážně nechutný. Přesto byl ten samý skutek jako projetí elektrickým proudem, když přišel od Riddlea.

„Takže, je líbání různých lidí vážně tak různé?“

Riddleho se k němu prudce otočil. „Pardon?“

„Chci říct, ten pohyb samotný zůstává stejný, takže vnímání by také nemělo být tak odlišené,“ argumentoval Harry.

Riddle na něj přimhouřil oči. „Co tohle přineslo, dítě?“

„Jen tak přemýšlím…“

„Jen tak přemýšlíš,“ opakoval Riddle skepticky a následoval Harryho pohled zpátky k Mulciberovi.

Harry mohl prakticky cítit ten posun v Riddleově auře. Chlupy na rukou a na krku se mu v alarmu postavily.

„On tě políbil?“

Harry byl zaskočený jedem v jeho Riddleově hlase. „N-no, to… Nejsem si jistý, jestli se to počítá-…“

„Dotkl se tě?“

„Bella se mě dotýká, když bojujeme,“ poukázal nejistě a snažil se pochopit, o co tomu druhému šlo.

„Nevhodně?“ upřesnil Riddle soustředěně.

Harry na něj zamrkal. „Uhm, znamená..?“

Sexuálně?“

„Co? Ne! Jeez, roztříštil jsem mu koleno, než se to mohlo stát.“ Riddleoho prázdný pohled jeho nervozitu nějak neuklidnil. „A tak nějak jsem mu zlomil nos…“ přiznal provinile.

Lord náhle vstal a efektivně tak zarazil každý rozhovor v síni. Harry se instinktivně pousnul v židli dozadu, když se k němu Riddle otočil a jeho rudé oči planuly čistou zuřivostí.

Harry obraně zvedl ruce. „Omlouvám se, dobře? Byl otravný!“

Bez varování ho Riddle zvedl za límec a přitiskl jim rty k sobě v brutálním polibku. Stalo se to tak rychle a bylo to tak nečekané, že Harry nezpracoval co se děje, dokud ho Riddle nepustil, i když jeho ruce límec neopustily.

„Co…?“ dostal ze sebe zmateně a lehce bez dechu a jeho nohy se stále snažily najít rovnováhu.

Pak si uvědomil smrtící ticho, které mu tlačilo na uši. Tohle nebyl nějaký odlehlý balkón, nebo soukromý vagón. Tohle nebyla Riddleova studovna, nebo jeho pokoje. Tohle byla velká síň, naplněná všemi členy jejich skupiny a oni byli jediní, kdo stál. U hlavního stolu. A všichni koukali.

„Co to sakra, Riddle?!“ vykřikl Harry a zapotácel se o krok zpátky s hořícím obličejem.

Ano, byli tam lidé jako Snape, Bella a možná Lucius, nebo Rosier, kdo si jejich vztahu všimli, ale Harry už měl tak dost práce vyrovnat se nimi. Akorát začal objevovat vlastní city, nebyl ani zdaleka dost sebevědomý na to, aby s tím šel takhle na veřejnost. Většina ostatních členů už tak měla dost důvodů, proč na něj žárlit, vážně, vážně, jim nechtěl dát další.

„Ty jsi můj,“ zavrčel Riddle tiše.

„Hovno jsem!“ protestoval, víc zmatený, než cokoliv jiného.

Riddle ho naprosto ignoroval a pochodoval okolo hlavního stolu a k Mulciberovi. Jeho kroky byly pomalé a uvážlivé, jeho svaly napjaté a oči planoucí.

Harry ho viděl bojovat, viděl ho hrát si s lordy jako s kořistí, viděl ho vzrušeného myslel si, že ho viděl rozzuřeného, když byl Harry zvlášť drzý.

Nikdy ho neviděl tak…smrtícího.

Bylo to zlé, když Snape zabil Brumbála, ale tenkrát Riddle ztratil kontrolu, jeho racionální myšlenky byly potlačeny emocionální vřavou, jeho vztek všude kolem.

Teď byl klidný.

Kdyby se sluneční soustava najednou rozhodla, že potřebuje nový střed a začala se točit kolem Riddlea, Harry by upřímně nebyl překvapený. Lordova přítomnost byla dusivá.

„Mulcibere, všimnul jsem si, že už nějakou dobu kulháš,“ řekl lord sladce, jeho jemný tón naplnil síň. „A taky tvůj nos vypadá zlomeně, co se stalo?“

„Já-uhh…m-můj lorde…“ Mulciberovy oči se v panice míhaly mezi Riddlem a Harrym.

„Mohl bys mi říct, co se stalo, Mulcibere?“ usmál se Riddle ostře a nahnul se trochu blíž. „Každý. malý. detail.“

Mulciber se pořád díval z Harryho na svého lorda a zjevně se snažil pochopit, co se právě stalo. „Můj l-lorde, já jsem- já to nevěděl! Já…b-bych n-nikdy..!“

„Vrba. Hned.“ poručil Riddle chladně, jeho příjemný výraz sklouzl jako maska.

Všichni si okamžitě stoupli.

Harry praštil rukama do stolu, řinčivý zvuk talířů všechny překvapil a úspěšně přitáhl jejich pozornost.

Klidně zíral zpátky na moře šokovaných očí a narovnal se, ruce odhodlaně složené před sebou.

„Ne.“

Člověk by mohl slyšet spadnout pírko, v kompletním tichu, které jeho slovo následovalo. I Bellatrix lehce ztuhla, když celá skupina skákala očima mezi jejich lordem a tím, kterému říkali lorďátko.

„Co?“ vymáčkl Riddle eventuelně, nebezpečí ztlumené jen jeho překvapením.

Následovníci doslovně zadrželi dech. Jediná věc, která byla slyšet, byly Harryho kroky, jak obešel hlavní stůl a přiblížil se k Riddleovi.

„Řekl jsem ne.“

Bez pohybu vydržel Riddleovu plnou pozornost, zatímco kolem ubíhaly vteřiny.

„Jen protože toleruji tvoji drzot, neznamená, že můžeš otevřeně podkopávat moji autoritu, dítě,“ varoval ho Riddle temně.

„Už jsem tu předtím byli, Tome.“
„On-…“

„On co?!“ přerušil ho Harry tvrdě. „Pokud něco, tak je to můj problém. Přestaň řídit můj život!“

„Já jsem tvůj lord.“

Harry zavřel oči, aby Riddle nemohl přečíst jeho emoce. Když je znovu otevřel, byl jeho obličej prázdný a oči namířené na stranu.

„Hádám, že v tom případě budu prostě tvůj následovník,“ řekl monotónně.

Riddle se k němu otočil zády a strčil kňučícího Mulcibera kupředu. Udělal dva kroky a zastavil se, váhajíc. Udělal další krok a znovu se zastavil. Konečně s prudce otočit a čněl se nad Harrym.

„Co?!“ vyplivl.

„Já jsem nic neřekl,“ odpověděl Harry klidně.

„Oh, ale chceš.“ Riddle ho hrubě popadl za bradu a donutil ho na špičky prstů. „Tak do toho, Harry, mluv.“

„Proč bych měl? Měl bych víc úspěchu mluvit na kámen,“ ucedil.

„Dělá ti to takové potěšení, dělat ze mě toho zlého?“

Potěšení? Ty bastarde, trhá mě to na kusy.

„Děláš to velmi těžké vidět cokoli jiného.

Riddle se naklonil blíž, jeho hlas byl tišší, takže ho mohl slyšel jen Harry. „A přesto si mě přeješ. Tady a teď, Harry, vyzývám tě, abys to popřel.“

Riddleův dech byl horký na jeho obličeji, ale ruce, které mu držely bradu, byly studené, jako obvykle. Studené ruce pro studeného muže, který dokázal přimět jeho kůži hořet a jeho srdce pádit, který mohl sevřít jeho vlasy a získat polibek.

„Já nechci monstrum,“ řekl konečně.

A pokud Riddle pořád nedokáže přijít na to, co tím myslel, tak se Harry teď a tady otočí a nikdy se neohlédne zpátky.

Riddle vypadal jeho odpovědí zmatený a jeho hlava se přemýšlivě naklonila na stranu. Úplně mu bradu nepustil, ale dovolil mu znovu stát pevně na zemi, zatímco mu zíral do očí a hledal pokračování.

Harry přemýšlel, co najde. Cokoli to bylo, Riddle vypadal, že se mu to nelíbí. Lordovy rty se ztenčily nelibostí a bylo vidět, že sám se sebou bojuje.

Konečně ho úplně pustil.

„Mulcibere,“ prakticky to slovo vyplivl a stále se díval přímo na Harryho.

Muž sebou překvapeně trhl. „A-a-ano, m-můj lorde,“

„Máš deset minut na to, opustit moje území. Předpokládám že víš, co se stane, když tě potom najdu.“

Byli uprostřed ničeho a Mulciber Harrymu nepřipadal jako někdo dost chytrý na to, aby přežil sám. Ale i tak, jeho přežití teď bylo v jeho vlastních rukou, měl šanci. Nebylo to tak, že by Harry čekal, že se Riddle najednou změní do odpouštějícího svatého.

Mulciber vypadl připravený brečet. „V-vím! Děkuji v-vám! Já-…“ Otočil se s úlevou k Harrymu a popadl ho za paži v pokusu potřást mu rukou.

Harry udělal rychle krok zpátky a odrazil mu ruce pryč. „Běž sakra ode mě.“

Mulciber to nepotřeboval říkat dvakrát a utekl ze síně, aniž by se otočil.

Riddle se na něj díval nevěřícně.

„Co?“ utrhl se Harry popuzeně. „Jen protože ho nechci vidět umučeného k smrti neznamená, že ho mám rád.“

Jeho obvyklý, kousavý tón vypadal, že částečně rozptýlil těžkou atmosféru v síni. Riddle si povzdechl a projel si prsty vlasy a rozcuchal tak několik pramenů jeho vždycky tak dokonalých vlasů.

„Já…nepotřebuji dalšího následovníka,“ řekl konečně, téměř rozpačitě.

Harryho obočí se skepticky pozvedly. „Jsi si jistý? Protože jeden právě utekl a my už tak máme málo členů… Jau!“

Riddleho ruka se mu pokoušela rozmáčknout lebku.

„Nevysmívej se mi, dítě.“

Harry ho probodával pohledem, ale zůstal ztichal, protože věděl, že by na něj tak krátce po svém triumfu neměl tlačit.

„Nerozumím tvé logice,“ pokračoval Riddle po chvíli. „Nemám to, co máš ty, Harry. Nevidím to, co vidíš ty. Vždycky jsem si dělal svá vlastní pravidla a nikdy jsem se moc nestaral o to, co je správně a co špatně. Nenávidím lidi, co mě soudí, a přesto zjišťuji, že se snažím žít podle tvé morálky…Ale nemyslím si, že kdy budu schopný rozlišit spravedlivé od nespravedlivého jako to ty děláš tak snadno.“

„No, to není problém,“ řekl Harry odhodlaně a usmál se na zmatený pohled, který mu Riddle poslal. „Jen mě budeš muset naslouchat. Já budu tvůj morální filtr.“

Riddle hodil hlavu dozadu a rozesmál se. Harry si s úlevou vydechl, i když si všiml, že všichni ostatní zůstali tak napjatí, jako předtím.

„Nemyslíš si, že tě zkazím?“ zasmál se Riddle.

„Neměl by jsi v tom už uspět, kdyby to tak bylo?“

„Ukazuješ se být nesnesitelně tvrdohlavým.“

„Líbí se ti to,“ škádlil ho Harry.

„Líbí,“ přiznal Riddle.

Harry se nadšeně zazubil. „Vidíš? Zlepšuju se v tom.“

„V tom případě se mám na co těšit,“ hloubal Riddle, než se jeho úsměv znovu zostřil. „Možná odměna za dobrou práci?“

Harry si odfrkl a věnoval mu zdrženlivý úsměv. „Zapřemýšlím nad tím, až se vrátíš v jednom kuse.“

Ty by ses měl raději vrátit, dítě.“

Riddleho sevření na jeho hlavě se změnilo do téměř láskyplného pohlazení.

„Samozřejmě,“ odpověděl bez starostí. „Konec konců jsem ještě neprozkoumal knihovnu.“

Riddle se po něm ohnal, ale Harry se snadno vyhnul.

„Bello, dones mi zpátky suvenýr!“ zasmál se a otočil se k odchodu.

„Jasně, lorďátko,“ zachechtala se, jako vždycky první, kdo se vzpamatoval a nálady jejího lorda.

No, to nebylo slzavé rozloučení, které zažil se svými přáteli v Londýně, ale pak znovu, on se neloučil s přáteli. Loučil se s partou šílenců a Harry neměl pochyby, že se vrátí vítězně, nezáležíce, jak bláznivá je ta výzva. A Riddle… Ten by to pravděpodobně shledal urážlivým, kdyby si o něj Harry dělal starosti.

Opustil velkou síň a Bradavice bez dalšího ohlédnutí a tudíž minul Rosierovo zblednutí, když ho Voldemort zdržel zpátky.

„Pokud k němu poletí šíp, skočíš do jeho zatracené cesty, je to jasné?“

Evan viditelně polkl. „Ano, můj lorde.“

„Ani nemysli na to, že bys utekl, kdyby se mu něco stalo, Rosiere, protože já tě najdu,“ slíbil mu Voldemort temně.

„Ano, můj lorde.“

Voldemort ukročil na stranu a Evan se honem rozběhl za Harrym.

„Hodně štěstí!“ zacvrlikala za ním Bellatrix.

Evan Rosier nebyl pobožný člověk, ale v tu chvíli se modlil za nebezpečí- prostou, bezpečnou cestu ke kterémukoli bohu, který ho mohl slyšet.

Dorazil akorát v čas, aby viděl jak Harryho téměř ušlapala na smrt vlastní kobyla.

Evan si povzdechl. Vypadá to, že bude potřebovat veškerou pomoc, kterou mohl získat.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(samba, 22. 12. 2018 9:10)

Mrzí mě, že jsem opět prošvihla další díl a nemohla ti poděkovat. Ale nemůžeš nám to mít za zlé, já chápu, že je náročný překládat a žít zároveň. Po čase prostě čtenář, zapomene rozklikávat tvou stránku jestli něco nepřibylo. Je to taková sázka do loterie, bude další díl nebo až za měsíc, či dva, tři. Prosím neuraz se, jsem ti opravdu vděčná za tuhle povídku, jen si představ sama sebe na našem místě, určitě by jsi taky časem zapomněla. Díl byl krásný už jen tím co odkryl, náš Tom se propadá do lásky a ještě to nechápe:) o tom trdlu Harrym ani nemluvím. Děkuji

Re: ...

(Hoshi, 22. 12. 2018 13:36)

Já se nezlobím, a neboj, dělám to úplně stejně. Tohle se mi líbí na fanfiction, kde ti píšou mail, když vyjde nový díl. Mám takhle taky víc věcí rozečtených, ke kterým se vracím i po roce- na druhou stranu je tam pak víc dílů, které si můžu přečíst najednou.

Skvělé

(Lena, 20. 12. 2018 17:12)

Ahoj, tahle povídka je čím dál lepší. Moc se těším na každé pokračování. Děkuji, že jí věnuješ tolik času a práce. Přeji ti krásné Vánoce a šťastný nový rok.

Super

(Azuras, 16. 11. 2018 9:35)

Jsem ráda za tvůj překlad ( sice mě mrzí že není pravidelný ale chápu že buď nebí čas nebo že je to těžší ) jinak je to super knížka a překlad a doufám že budeš pokračovat dál