Ve stínu hvězd

8 Kapitola

Poprvé Lily Evansovou a Jamese Pottera potkal ve školce. Byl to začátek jeho největší nenávisti a nejhlubší lásky.

Tenkrát ti dva vypadali jako protilehlé strany mince. Nicméně, když se Severus Snape ohlédl později, uvědomil si, že si ti dva neodporovali - oni se v jeho bídě doplňovali. James ho šikanoval a Lily ho zachránila. Znovu a znovu.

Nikdy si nemyslel, že si Lily - perfektní Lily - zasloužil, ale nikdy nepochopil, proč si ze všech přijatelných mužů okolo sebe vybrala Jamese. Pokoušel se s ní promluvit, ukázat jí co za člověka Potter ve skutečnosti byl. Ona ho vyslechla, jako vždycky, jako kdyby měl jeho názor význam, protože jí na něm záleželo.

Když zjistila jak hluboko je Severusova nenávist k Jamesovi zakořeněna, rozplakala se, nechápajíc proč se její nejlepší kamarád a muž, kterého milovala, nemůžou navzájem vystát.

Snape byl zdevastovaný. Všechno co kdy chtěl bylo viděl Lily šťastnou. Když řekl Lily, že se pro její dobro může pokusit s Jamesem vycházet, byl její obličej tak plný radosti, že svým slovům téměř uvěřil.

Když byli starší, šli na tu samou universitu. Snape protože se chtěl dostat ze svého mizerného města, Lily protože to byl její sen a James protože ho Lily přesvědčila.

Lily a James oba studovali biologii, Lily získala diplom z genetiky, James z biotechnologie. Severus začal studovat medicínu, ale brzy zjistil že pracovat blízce s lidmi nebyla ta pravá volba a přesedlal na farmacii.

Všichni byli top studenti. Lily protože měla dar od přírody, Severus protože jeho knížky byly jeho druhou nevětší láskou a James protože lehkomyslně lámal pravidla a zkoušel se dívat na věci novým způsobem.

Severus se Jamesovi vyhýbal jako moru a James si na oplátku přestal zacházet jen aby ho šikanoval. Kvůli svému spojení s Lily se navzájem neochotně tolerovali.

Poté co absolvovali, se vrátili zpět do rodného města. Lily a James protože si tam plánovali koupit dům a Snape protože bez Lily neměl jeho život smysl.

Starý lékárník v jejich městě byl trochu excentrický. Jmenoval se Albus Brumbál a už byl daleko za důchodovým věkem. Rád převedl lékárnu na Severuse a pak si rozdělili práci. Albus obsluhoval zákazníky v obchodě a Snape byl zodpovědný za míchání léků.

Užíval si svou samotářskou práci a brzy se stal široce vyhledávaným expertem na neobvyklé nemoci.

S Abusem vycházel dobře. Třebaže byl trochu excentrický, respektoval jeho brilantní mysl a filozofie. Snape nikdy neměl otce. Jeho matka ho vychovala sama předtím, než se znovu oženila s brutálním opilcem. Svým způsobem byl Albus ten první dospělý, který vypadal, že mu na něm záleželo a Snape mu začal důvěřovat jako nikomu jinému.

S Lily zůstal v kontaktu. Jak v soukromých tak pracovních záležitostech. Albus si mladý pár oblíbil a s blikajícíma očima říkával, že se v přítomnosti tří mladých lidí cítí zase mladý sám.

Lilyiny pokroky v genetickém inženýrství byly revoluční. Trio strávilo hodiny debatováním o nových metodách a filozofující nad zatím nevyřešenými problémy.

Když Lily řekla Severusovi, že čekají dítě, cítil jak se svět okolo něj roztříštil na malé kousky. Věděl, že spolu žijí, ale malé zvětšení Lilyina břicha byla první evidence toho, co jí James udělal. Jen Lilyin rozzářený obličej ho udržel od toho, aby Jamese zabil. Místo toho jí řekl, jak šťastný za ní byl.

Požádala ho, aby byl kmotrem dítěte. Byl překvapený, že s tím James vypadal v pořádku. Musel přiznat, že byl bývalý surovec vyhlídkou na rodinu nadšený. Ani Severus nemohl popřít, že ta láska v jeho tváři, když pohlédl na Lily, byla skutečná.

Přijal jejich nabídku, vědouc, že ho to přinese o kousek blíž k Lily, o kousek blíž k jeho lásce - a k jeho bolesti.

Když se to dítě narodilo, nevěděl Severus, jak se o tom má cítit. Se svými nepoddajnými černými vlasy a těmi samými rošťáckými obličejovými rysy bylo věrnou kopií svého otce. Ale oči, ty překvapivé zelné, inteligentní oči, byly stejné jako Lilyiny. Albus mu řekl, že oči jsou okna do duše. Už dlouho věděl o Severusovo rozporuplných citech k malé rodině. Snape mohl jen doufat, že měl pravdu a chlapec dopadne jako jeho matka.

Vypadalo to, že jeho modlitby fungovaly, jak byl Harry neobvykle spokojené a klidné miminko. Vypadalo to, že ještě dlouho předtím, než dokázal říct své první slovo, rozuměl tomu, co se okolo něj dělo.

Když bylo Harrymu o něco víc, než dva měsíce, začaly se věci hroutit.

Celosvětové problémy způsobené přelidněním už nemohly být ignorovány. Víc a víc národů šlo do války, díky napětí v politice a hrozícímu nedostatku zásob. Lidé začali být náladoví a ztrácet sami sebe. Na zákonu záleželo méně a méně. Ale do jejich města chaos zatím nedosáhnul.

Albus někdy řekl šokující komentář o jistých lidech, kteří si ‚zasloužili‘ války a že společnost jak byla, byla tak hluboce prohnilá, že kolaps bude to nejlepší, co by se mohlo světu stát.

 Oh, kolikrát se Severus vzbudil pozdě v noci a uvažoval, jak by věci dopadly, kdyby tyhle poznámky neignoroval!

Zatímco se svět stával depresivnějším a depresivnějším místem, začala Lily zářit ještě jasněji. Hledala řešení k problému světového hladomoru. S pomocí Jamese a Snapea dokázala geneticky upravit plodinu, která dokázala růst na téměř jakémkoli povrchu bez téměř jakýchkoli živin a s tak krátkým životním cyklem, takže přinášela plnou sklizeň každý měsíc.

Nicméně genetickou informaci té rostliny upravila natolik, že měla po konzumaci škodlivé efekty na živé organizmy. Čas běžel proti nim a společnost se rozpadala víc a víc.

Na pomoc zavolala kamarádku z univerzity. Meropa Gaunt-Riddleová a její jedenáctiletý syn se přestěhovali do města. Meropa a Lily pracovaly dnem i nocí v naději, že najdou řešení jak zabránit, aby se hladová krize vymkla úplně z pod kontroly.

Protože oba Harryho rodiče, zahrnujíc i Tomovu matku, strávili každou bdělou minutu výzkumem, zůstávali chlapci často úplně sami. Lily a její malý výzkumný tým vypadali akorát na pokraji velkého průlomu a zatímco obě matky litovaly, že nejsou schopné strávit čas se svými chlapci, vybraly si obětovat všechno, aby zachránily svět.

K obrovské úlevě rodičů se Tom zdál být dostatečně starý na to, aby se postaral o sebe a mimiko Harryho. On také chápal důležitost výzkumu a nikdy si nestěžoval, že musí na Harryho dohlížet. Často zůstávali doma, nebo své dny strávili v laboratoři rodičů, aniž by je obtěžovali.

Několik věci se pokazilo současně.

První věc bylo objevení se spolku ‚Renovace‘. Ne všichni byli náboženští aspiranti. Někteří byli, tvrdíc, že to, co se dělo, bylo jako druhá Noemova potopa. Ostatní byli zatvrzelí Darwinisté, kteří prohlašovali že byl čas aby se lidi vyvinuli dál, a tudíž šlo o přirozenou selekci.

Spolu ta skupina zastávala názor, že to utrpení bylo potřebné a tudíž by mu nemělo být bráněno.

Lilyin výzkumný tým zažil velký krok zpět, když se členové spolku Renovace pokusili vypálit jejich laboratoř.

Dokázali zachránit většinu důležitých součástí výzkumu, ale vytvořit nové místo zabralo čas. Tentokrát ho udržovali v tajnosti. Úkryt znali jen Lily, James, Meropa, děti a Severus.

Pokusili se získat pomoc od vlády, vysvětlujíc, že kdyby uspěli, byl by hlavní problém přelidněnosti vyřešen. Ale vláda už byla příliš pohroužená v celosvětových záležitostech a nenašla si čas, aby jim pomohla.

Druhá věc, které si Severus všiml, byla Jamesova změna chování. Vrátil se zpět do svého starého sobeckého a brutálního já. Když se podíval na svou ženu, nebyla tam už čistá láska, ale jiné, temnější emoce. Ale všichni byli vážně vystresovaní, takže Snape tomu detailu nevěnoval moc pozornosti. Lily byla příliš pohroužená do své práce, než aby si něčeho všimla.

Dostal hovor od Toma, který mu řekl, že se cítí hodně zle a nemůže se postarat o Harryho. Tak šel Severus do Potterovic domu, aby dohlédl na šestiměsíční miminko.

Když dorazil, uviděl k svému překvapení Jamese jak krmí Harryho. Bylo to zvláštní, protože Tom nezmínil, že byl James stále ještě doma, i když už měl dávno být s Lily v laboratoři. Protože nechtěl mluvit se svým nejnenáviděnějším surovcem, zůstal skrytý a čekal.

Když James nedělal nic jiného, než že Harryho krmil byl ostražitější a ostražitější. James na svého syna nemluvil tím otravným maminkovským jazykem, který dospělí často používali, když mluvili s malými dětmi, ani ho nedal do jeho dětské postýlky, než odešel. Jen nechal malé mimino samotné na podlaze.

Snape neměl nikdy rád mimina, a tudíž vůbec nevěděl, co s malým Harrym dělat. Chlapec se naučil lézt a vypadal být spokojený jen s hraním si se svými hračkami a nevypadal že by ho trápil nedostatek pozornosti, který dostával.

Snape na gauči nakonec usnul. Vzbudil ho Harry taháním za rukáv, prázdnou dětskou flašku v drobných ručkách. Poté co ho Snape nakrmil, Harry brzy usnul a Snape zvažoval, že se sám vrátí k spánku, když uviděl hračky, s kterými si Harry hrál. Harrymu se povedlo dostat ruce na puzzle, ne ty pro malé děti jen s pár kousky, ale na ty s několika tisíci, míněnými pro trpělivé dospělé.

Každý kousek byl úhledně na svém místě, ukazujíc hnědého jelena pijícího v lese za úplňku.

Snape na dítě zíral. Měl jen několik hodin na to puzzle vyřešit, to ani nezmiňuje to, že by to neměl být vůbec schopný udělat. Ten chlapec ještě ani nezačal chodil nebo mluvit.

Ohromený, začal uklízet kuchyň, když mu padly oči na několik malých modrých pilulek v koši.

Nepoznal je, což bylo zvláštní, protože Potterovi, jako každá jiná rodina ve městě, nakupovali svoje zásoby v jediné lékárně ve městě - v té jeho. Z náhlého popudu si ty pilulky nacpal do kapsy.

Z těch všech věcí, co šly okolo něj špatně, bylo to, že Harry začal zvracet, pro Severuse asi to nejvíc šokující zjištění. Miminka často nedokázala udržet jídlo, to věděl, ale… Harryho zvratky byly modravé a byly v nich malé hrudky, které nemohly být z jeho kojeneckého jídla.

Když se Tomovi o den později udělalo trochu lépe, mohl se Snape vrátit domů.

Začal analyzovat Harryho zvratky, které si uchoval v lahvi. Nebyl schopný určit všechny složky, ale rozhodně by neměly být v dětském těle. Vše co dokázal zjistit bylo, že silně pozměňovaly chování nervových buněk. Analyzoval i pilulky, děsíce se toho, jak to dopadne. Výsledky si odpovídaly.

Snape se cítil ochromeně. Někdo krmil malého chlapce pilulkami, které ani on nedokázal identifikovat. A on věděl, kdo to byl.

Chtěl mluvit s Lily, ale ta už trpěla rozsáhlou spánkovou deprivací a vypadala, že na sobě nesla starosti celého světa a on si neuměl představit, co dobrého by udělalo, kdyby jí zatížil tímhle vědomím.

Tak si promluvil s Brumbálem.

Starý muž se posledních několik měsíců drasticky změnil. Vypadal energičtější, víc zapojený a jeho chladnokrevné poznámky narostly. Mluvil víc a víc o novém světě, druhé šanci, lepším životě.

Ale Severus toho měl na mysli tolik, že excentrického muže ignoroval. Konec konců, nikdo nebyl tyhle dny tak úplně sám sebou.

Brumbál mu doporučil konfrontovat Jamese přímo. Snape nejdřív nechtěl, přemluvil sám sebe do toho, že to nebyla jeho starost. Ale nezáleží jak moc se ten fakt snažil popřít, hluboko dole byl Severus Snape laskavý muž s měkkým srdcem.

Šel do tajné laboratoře, celou cestu proklínajíc svou vlastní zbabělost a introvertní náturu, odhodlaný jednat alespoň jednou v životě troufale.

Našel Lily spát na malém gauči, který dali do laboratoře pro chvíli, kdy se potřeba spánku stane nepřekonatelnou. Už byli blízko, zůstával jen jeden škodlivý efekt, který bylo třeba změnit, než mohli lidé bezpečně jíst rychle rostoucí plodinu. Společnost byla blízko svého kolapsu, zásoby jídla byly neexistující a lidé žili v podstatě ze svých vlastních zahrad a konzervovaných zásob. Všichni byli hladoví, ale ještě to nebylo úplně nesnesitelné.

Svět byl takhle blízko k tomu, aby byl zachráněn. Snape strávil nadcházející roky tím, že vinil střídavě sebe a střídavě téměř všechny, kteří byli v té tragédii zahrnuti, ale pravdou bylo, že jen Lily - perfektní Lily - nemohla být viněna za selhání projektu.

Jamese našel v dalším pokoji. Muže, který měl všechno, co kdy Snape chtěl. Byl napůl nahý a líbal se se stejně nahou Meropou.

Snape nebyl nikdy, nikdy předtím tolik rozzlobený. James měl všechno. Vzal si tu nejkrásnější a neobdarovanější a nejperfektnější ženu na světě, které mu dala syna a ten debil nejen na svém vlastním synovi experimentoval, ale také zrazoval ženu, která obětovala všechno, aby zachránila svět.

Snape se vyřítil z budovy, ale James ho viděl a vyběhl za ním.

„Snape, počkej! Můžu-…Můžu to vysvětlit, já-…!“

Snape se otočil dokola. Rozpálený vztek mu způsoboval fyzickou bolest.

„Vysvětlit? Vysvětlit?! Ty mi chceš vysvětlit, proč jsi zradil ženu, které ti dala všechno? Nebo jak jsi dokázal vypnout svoje svědomí a experimentovat na svém vlastním synovi? Není mu ani rok, Pottere! Co za morbidního člověka musíš být, abys-“

„Ty víš jaké to je!“ zaječel James zoufale. „Ty víš jaké to je sledovat ostatní jak mají všechno co ty chceš, nemysli si, že jsem neviděl tvůj pohled, když je kolem Lily! Tahal ses kolem už od školky, vždycky jsi se díval ze stínů, vždycky jsi chtěl a nenáviděl. A ty se mě opovažuješ nazvat morbidním?“

„To není to samé,“ popřel Snape vehementně.

„Ty nevíš, jaké to ve skutečnosti je stát vedle ní! Stát vedle ní a slyšet všechny ty věci, co o ní lidé říkají! Jak perfektní je, jak geniální je její mysl, jak neotřelé jsou její nápady, jak nás všechny zachrání. Já jsem také dosáhl skvělých věcí, víš? Předtím, v dobách, kdy na ní nikdo nečekal, až zachrání svět. Já jsem byl ten s nápady, já jsem si upracoval zadek, abych si vybudoval reputaci a ona měla jeden úspěch a všichni jsou z toho celí pryč!“

Snape se cítil zle a ztracený v bezmocné zuřivosti. Jeho mysl byla prázdná.

„Ty žárlíš?“ téměř zašeptal.

Ale James ho neslyšel, vypadal ztracený ve vlastních myšlenkách. „Já jim ukážu, všem. Ukážu celému světu, co dokážu být, čeho dokážu dosáhnout. Povedu lidstvo k dalšímu kroku. Ne evolucí, my jsme nad přírodou, ale dokážeme vytvořit svůj vlastní druh, vytyčit svou vlastní budoucnost, my-“ vytratil se mu hlas, blábolaje nesrozumitelné věty.

Byl šílený. Severus se nikdy předtím necítil tak bezmocně. Někdo ho musí zastavit, někdo musí pomoct, někdo-… Snape to potřeboval říct Brumbálovi.

Nikdy si nedokázal vzpomenout, jak se dostal zpátky do lékárny. Ani si nepamatoval, co přesně Brumbálovi řekl. Jeho vzpomínky byly ztracené ve smršti emocí. Hlavou mu létalo tolik nenávisti, vzteku a zmatku, že si ani nevšiml, že Brumbál odešel, ani kam šel, nebo jak dlouho byl pryč předtím, než Severusovy oči padly na otevřený deník na Brumbálově stole.

Nejdřív jen prázdně zíral na text, dokud se jedno slovo konečně neusadilo v jeho ochromeném mozku. ‚Renovace.‘ Stoupl si a přešel ke stolu, aby zápis přečetl. Byl zděšenější a zděšenější, a když přečetl chvatnou poznámku na spodu stránky, téměř ztratil vědomí. Byla to lokace Lilyiny skryté laboratoře. Sám Severus jí musel říct během svého emocionálního a spěšného vysvětlení.

Běž rychleji než kdy předtím za celý život. Ignoroval fyzickou bolest a vyčerpání a prostě běžel. Jediné slovo v jeho mysli bylo ‚ne‘ a jedinou věcí v jeho srdci bylo absolutní zoufalství.

.

Harrymu se nelíbilo chladné světlo v pokoji. Také se mu nelíbilo, jak ho lehce smradlavý vzduch šimral v nose. A zvlášť nenáviděl, že ho Tom nechal samotného s velkými vysokými lidmi. Byli tak nudní! A nebyly tu pro něj žádné hračky. Byl fascinovaný různými tvary skleněných věciček, ale když je chtěl ochutnat, maminka na něj ječela a Harrymu se nelíbilo, když se na něj ječelo.

Dolezl do vedlejší místnosti a na podlaze našel dřevěný klacík. Popadl ho svýma malýma ručkama a začal se bavit bušením tou věcí do podlahy.

Uslyšel otevření dveří a otočil se, aby zjistil, jestli se vrátil Tom. Ale byl to jen další vysoký člověk s vrásčitým obličejem. Muž se na něj usmál a zamával mu. Harry ho shledal nudným a začal zase bušit.

Muž začal máčet podlahu. Harryho nos sebou cuknul když vdechnul puch té kapaliny. Muž rozlil tu smradlavou věc všude po pokoji a nechal suché jen schody za Harrym. Harrymu se ta smrdící věc nelíbila a chtěl dolézt do další místnosti, ale ten muž si dřepnul vedle něj a vytáhnul něco z kapsy.

Usmál se na Harryho a promnul malý klacík proti krabičce a najednou bylo na konci klacíku malé červené světýlko! Mihotalo se a tančilo, jako kdyby bylo živé. Harry nikdy neviděl nic tak krásného. Cítil se velmi zklamaný, když muž na klacík foukl a to světýlko zmizelo.

Ale pak mu muž podal krabičku a Harry dychtivě vyndal klacík a začal s ním o krabičku třít. Zabralo mu to několik pokusů, ale pak se mu konečně povedlo světlo dostat a vypísknul nadšením. Muž se usmál a znovu zamával, než odešel z pokoje. Harry se nestaral, kam šel, už byl zabraný do své nové hračky.

Bohužel světlo umřelo pokaždé, když klacíkem zamával a on musel vzít nový klacík a třít ho o krabičku znovu. Konečně pochopil, že by neměl máchat klacíkem kolem, ale nepohnutě držet.

Zvědavě pozoroval jak se světlo toulalo dolů po klacíku, nechávajíc na sebou černý klacík. Když dosáhlo k jeho prstům, vystřelila mu mozkem ostrá bolest a on nechal spadnout klacík na zem. Najednou bylo přímo předním velké červené světlo. Harry rychle zapomněl na bolest a zatleskal ručkama v čirém nadšení.

Světlo se rychle rozšiřovalo a Harrymu se nelíbilo, jak bylo v pokoji tepleji a tepleji. Pamatoval si, jak ho to malé světlo zranilo a začínal se velkého burácejícího světla bát. Bylo teď všude a on slyšel svou maminku křičet ve vedlejším pokoji. Jeho nos a krk teď bolely a on kašlal tak moc až zvracel, i když se mu nelíbilo zvracet.

Slyšel ostatní lidi křičet a ječet, ale neviděl nic, kromě červeného světla. Slyšel maminku znovu a znovu křičet svoje jméno a opravdu se teď bál, to světlo se mu už nelíbilo, bylo vážně horké a jeho krk bolel.

Nějak se mu povedlo dolézt ke schodům a Harry si uvědomil, že nad ním bylo chladněji, a tak začal lézt nahoru.

Znovu zakašlal, bylo teď vážně těžké dýchat, a pořád slyšel maminku křičet „HarryHarryHarry-!“

Konečně se mu do plic povedlo dostat nějaký méně škrábající vzduch a instinktivně zaječel zpátky „mamimamimami-!“

Byl mu téměř rok, ale bylo to jeho první slovo.

Slyšel maminku vzlykat.

Ten zvuk se mu nelíbil.

.

Když Severus dorazil, Tom a Brumbál už tam byli.

Pozdě. Příliš pozdě. Nenenenene. To nemohlo být, to nemohlo-…

Pak uviděl oheň. Velké, neúprosně, vražedné monstrum. Laboratoř už byla kompletně spálená. Severus se zhroutil na zem a začal bezostyšně plakat.

Vzdáleně slyšel Brumbála mluvit k Meropinu synovi, pokoušejíc se utěšit šokovaného chlapce sladkými slovy.

Všechno co Severus o Tomovi věděl bylo, že nikdy nepoznal svého otce. Žil s Meropou a jejím násilným otcem a bratrem, než se Meropa konečně rozhodla vzít svého syna a odejít. Nejdřív neměli absolutně nic. Pro Toma byla jeho matka všechno.

Snape pomyslel na Tomovu matku a Lily, výzkum, který byl teď ztracený a dokonce i na Jamese. Uslyšel Brumbálova sladká slova a vyzvracel to málo, co měl v žaludku.

Veřejné služby jako ambulance nebo hasiči přestaly fungovat před dlouhou dobou a uhasit oheň, který se rozšířil na sousední domy, zabralo celý den.

Jako kdyby zázrakem, o kterém Severus věděl, že to rozhodně zázrak nebyl, dokázali zachránit téměř nedotčenou pásku z bezpečnostní kamery. Snape, Tom a Brumbál jí sledovali společně.

Většina dat byla příhodně ztracená, ale jeden záběr byl bolestivě jasný. Ukazoval malého Harryho, jak si hraje se sirkami a pak jednu z nich upustil. Záběr byl potom rozmazaný, dokud oheň nebyl rozšířený po celé místnosti.

Byla to přední místnost a neexistovala jiná cesta ven, což znamenalo, že všichni museli projít skrz pokoj, aby se dostali ven. Oheň se rozšířil tak rychle, že Lily, James a Meropa neměli šanci utéct. Harry by mohl mít šanci, kdyby nebyl miminko, které nedokázalo ještě ani chodit.

Hledali chlapce všude ve slabé naději, že nějak dokázal ohni utéct. Nikdy po něm nenašli ani stopu.

Severus věděl přesně, jak ty sirky našly cestu do Harryo rukou, ale Tom ne.

Snape následoval Brumbála ven z místnosti jako ve snu. Nic nebylo cítit skutečně, ani jeho žal. Ve dveřích se zastavil a ohlédl se zpátky na Toma.

Chlapcův nevinný obličej byl pokroucený ďábelský škleb. Znovu a znovu si dokola pouštěl záběr jak Harry upustil sirku.

Byl přesným obrazem padlého anděla.